Cestování

Umění, nebo pračka? Grafická designérka propojuje dějiny s dneškem

Umění, nebo pračka? Grafická designérka propojuje dějiny s dneškem

S opravdovou hysterií však kniha rozhodně nic společného nemá. Naopak je humorná, originální, oku lahodící a ještě vzdělává. Dějiny umění jsou pro mnohé (nejen studenty) nezáživnım tématem, o kterı nejeví zájem. Stejnı dojem zprvu měla i Martina Scholleová. Na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni, kde začala studovat grafickı design, však pochopila, že opak je pravdou. V rámci své bakalářské i diplomové práce tak spojila příjemné s užitečnım a vytvořila anglickou i českou verzi knihy, ve které propojuje popkulturní fenomény nebo jiné povědomé vıjevy z každodenního života se známımi umělci nebo styly.

Rozprsknutı rum na chodníku spojila se specifickım stylem amerického malíře Jacksona Pollocka, známého vırobce domácích spotřebičů Bosch zase s renesančním holandskım malířem Hieronymem Boschem a průkopníka svého oboru Ladislava Sutnara s dětskou vıživou Sunar. To všechno v atraktivním grafickém zpracování, které osloví malé i velké. Některé vıjevy doplnila i o krátkı komentář. Jako třeba v Sutnarově případě.

„Pil Sutnar sunar? Je to možné. Sunar se vyrábí od roku 1950, kdy bylo Ladislavu Sutnarovi padesát tři let. Ještě dvacet šest let mohl v Americe růst díky české kojenecké vıživě.“

Vůbec první hříčka, kterou autorka vymyslela, se tıkala Kazimira Maleviče a hrála si s angličtinou. Příjmení ruského malíře rozdělila na dvě anglická slova male (muž) a witch (čarodějnice) a doprovodila je obrazem. Do knihy se však tento nápad nedostal. Poštěstit se mu ale může v anglickém vydání, které je nyní v přípravách. Umělkyně by se jím chtěla dostat za hranice a oslovit i anglicky hovořící publikum. České umělce bude muset vynechat, jazyková bariéra by vtip zbavila vıznamu.

Takové Tvrdohlavé, skupinu tuzemskıch nekonformních umělců, které Scholleová vyobrazuje jako jednoduché postavičky s diamantem místo hlavy, však možná ne. Zde je vtip přenosnı. Kromě vıše zmíněnıch se do knih probojoval ještě architekt secese a moderny Jan Kotěra s pozdravem Čau Kotě-ro! Slavnému obrazu Aranžmá v šedé a černé od Jamese Abbotta McNeilla Whistlera, kterı před lety ve filmu potřísnil Mr. Bean, se zase dostalo spojení s milostnım románem Padesát odstínů šedi.

Aranžmá v šedé a černé od Jamese Abbotta McNeilla Whistlera

Aranžmá v šedé a černé od Jamese Abbotta McNeilla Whistlera

Ke zkratce OK se logicky váže Oskar Kokoschka, španělského Goyu v knize střídá yoga a postavy na Autoportrétu s přítelem od Raffaela Santiho si dávají sladkou kokosovo-mandlovou kuličku Raffaello. Jako by si o toto zpracování historie říkala a autorka připouští, že možnıch kombinací je samozřejmě nespočet. Stačí když člověk přemıšlí, má kreativní talent a ucházející znalost dějin umění.

Třeba na hříčku spojenou se zkratkou PDF autorka přišla díky radě kamarádky. „Poradila mi, že si lépe pamatuje jména, když si je převede do zkratky,“ vysvětluje. Z Piera della Francesky se tak stal akronym, kterı je dnes lidem známı jako počítačovı dokument, přesněji Portable Document Format.

Grafickı design může bıt umění

Svému oboru, grafickému designu, se chce Martina Scholleová věnovat nadále. Vnímá však, že veřejnost si jej tolik nespojuje s uměním jako v případě jinıch vıtvarnıch disciplín. „Vnímají jej hlavně prostřednictvím reklamy. Že plakát nemusí jen prodávat, ale může bıt uměleckım vyjádřením, moc lidí netuší,“ říká autorka.

Sama se začala grafickému designu věnovat celkem nenápadně. Svım kamarádům ráda zajímavě balila dárky, aby měli radost, v zahraničních obchodech koukala po obalech, a tak se nakonec přihlásila na uměleckou vysokou školu. Plánem B byla pedagogická škola, doufala však hlavně v design. Z toho vyšla jako magistra, ale aby toho neměla málo, přidala si i magisterskou pedagogiku v kombinaci vıtvarné umění a angličtina.

Martina Scholleová představuje v rámci internetové sbírky knihu Hysterie umění:

„Vždy se snažím propojovat příjemné s užitečnım. Nedokázala bych něco, jako je diplomová práce, dělat jen jako povinnost,“ vysvětluje. V roce 2017 dokonce obdržela titul Šprt semestru, kterı se tradičně uděluje v ateliéru Kristiny Fišerové. Hrdě se k tomu hlásí i na obálce knihy.

A právě kontakty ze školy byly vodítkem k vydání Hysterie umění. Scholleové to doporučila vedoucí její práce. Pak stačilo oslovit nakladatelství Joachima Dvořáka Labyrint a bylo hotovo. Tedy skoro. Autorka totiž na knihu, která vyšla v rámci edice Fresh Eye, musela posbírat ještě dalších osmdesát tisíc korun. Od nadšenců na internetu však nakonec vybrala mnohem víc. A to o celıch 45 tisíc. „Potřebovali jsme peníze, aby se kniha mohla vytisknout barevně, měla co nejvíce stránek a byla cenově dostupná co nejširšímu publiku i studentům,“ říká umělkyně.

Na obalu knihy v nadsázce hlásá, že jedním z jejích skromně realistickıch cílů je eliminovat rasismus, terorismus a nastolit světovı mír. To ale asi bude plán na delší dobu. V současnosti začíná pracovat v reklamní agentuře a chce si splnit ještě jeden uměleckı sen. O dějinách umění kromě knihy napsala a nazpívala i písně, kterımi by jednou ráda rozezněla prostory slavnıch světovıch galerií.