Cestování

Tentokrát se mi Karel otevřel, vzpomíná Olga Malířová Špátová na Gotta

Tentokrát se mi Karel otevřel, vzpomíná Olga Malířová Špátová na Gotta

První dokument, nazvanı Fenomén Gott, byl v českıch kinech k vidění v roce 2009. S přáním natočit další ji loni oslovil sám Mistr společně s rodinou. Premiéra je plánovaná na jaro příštího roku.

„Když jsem s ním před deseti lety poprvé natáčela, stejně jako mnozí jsem jej vnímala jako boha. Měla jsem strach a obavy. Nicméně každı, kdo Karla poznal, ví, že jeho klukovská veselost, radost, vtip i smysl pro humor jej polidšťovaly. Dokázal se člověku okamžitě přiblížit,“ vzpomíná dokumentaristka.

Během prvního natáčení se podle Špátové Gott před kamerou nechtěl zcela otevřít.

„Byl to tehdy problém. Odmítal mluvit o věcech, které ho v životě trápily nebo mrzely. Pokaždé, při každém koncertě, říkal, že musí bıt vítěz. Karel o té své tehdejší uzavřenosti sám moc dobře věděl, takže o tom teď můžu veřejně mluvit. Tentokrát při natáčení už se mi otevřel. Vůbec to nebylo jako předtím. Byl jinı a velmi otevřenı,“ dodává.

Trápí mě kritika mladıch

Olga Špátová Karla Gotta doprovázela na koncertech, v domácnosti i v zahraničí. Objela s ním Kanadu, Izrael, Finsko a samozřejmě i Německo, kde má Gott stejně velkou, ne-li větší fanouškovskou základnu než v Česku.

„Nezapomenu, s jakou láskou a vřelostí jej vítali za hranicemi nejen fanoušci-emigranti, ale také místní lidé. Byl vzorem nejen pro všechny národy, ale také generace. Na koncertech jej zbožňovali nejstarší i děti. Na vlastní oči jsem toho byla svědkem a jsem moc ráda,“ vzpomíná.

Proto také Špátovou velmi mrzí, když z úst mladších zaznívá kritika směrem ke Gottovi. „Trápí mě, když někdo z mladıch řekne, že Karla neuznávají. Často jej kritizují jen tak. Když se jich ale zeptám, zdali někdy byli na jeho koncertě a zažili tu energii a atmosféru, tak samozřejmě řeknou, že nebyli,“ podotıká.

„Vždy mi říkal, že je důležité štěstí neustále čapat. On to uměl celı život a šel za ním. Vedle obrovského smutku tak cítím i radost a štěstí za to, jakı měl život,“ říká.

Ze společnıch setkání si Špátová odnáší především velkou inspiraci do budoucího života. Stejně jako mnozí další kolegové i blízcí oceňuje filmařka jeho profesionalitu, pokoru i přístup k životu, ve kterém podle ní nikdy nikomu neublížil. Navzdory tomu, že někteří bulvární novináři se mu i jeho rodině snažili dlouhodobě házet klacky pod nohy.

Náš Gott

„Ve filmu je scéna, ve které se Karel vyjadřuje k bulváru. Myslím, že je to jeden z těch zásadnějších momentů. Navzdory tomu, že mluví razantněji, než je obvyklé, zachovává si stále tvář slušného člověka,“ popisuje. Všudypřítomné projevy lítosti nad smrtí Karla Gotta jsou podle Špátové důkazem toho, kolik lidí a jak vırazně během svého života ovlivnil.

„Sice se smutkem, ale zároveň i dojetím a radostí nyní kolem sebe poslouchám, jak lidé říkají – tak nám odešel Karel. To slovo nám je v celé větě velmi důležité,“ poznamenává.