Cestování

Sólové hraní je velmi intimní, cestování mě inspiruje, říká Hugo Race

Sólové hraní je velmi intimní, cestování mě inspiruje, říká Hugo Race

Hlavní hvězdou 10. ročníku unikátního festivalu Cool v plotě, kterı v jihočeském Písku ve dnech 13.–14. září prezentuje sólová vystoupení muzikantů, většinou známıch z kapelovıch souvislostí, bude u nás dobře známı australskı hudebník Hugo Race. Někdejší spoluhráč Nicka Cavea a protagonista řady vynikajících projektů zahraje v pátek od 20 hodin.

Letos vám vyšla na vinylu reedice alba Stations Of The Cross. Proč jste se k této sólové nahrávce po čtvrtstoletí vrátil?
Nápad na reedici vzešel od španělského vydavatelství Bang Records, kterı se zajímal o toto mé patrně nejbluesovější období. Já sám svoje starší nahrávky nikdy neposlouchám, takže když jsem se rozhodoval, zda reedici zrealizovat, bylo to docela dobrodružné. Připomínal jsem si, jak jsem cestoval po světě a reinterpretoval svoje vlastní písně, proložené starımi bluesovımi skladbami. Byl jsem tehdy hodně inspirován Robertem Johnsonem a Johnem Lee Hookerem, ale způsob, jakım mnou tento vliv procházel, byl samozřejmě zcela svébytnı. Nazval bych to možná obdobím metamorfózy.

Hugo Race
Hugo Race Fatalists

Většina vašich alb v poslední době vychází v LP i CD formátu. Kterı vy osobně preferujete?
Mám rád vinylové desky. Ve srovnání s CD a digitálními soubory dodávají nahrávkám něco navíc: fyzičnost objektu. Ta obsahu přidává jakousi atraktivní auru, smysluplnost. A kromě toho zní hudba z LP lépe. Mám rád ten zvuk, kdy se jehla dotıká drážek.

Není pro muzikanta, kterı je jako vy stále na cestách, komplikované vozit s sebou krabice vinylovıch desek na prodej?
Vzhledem k tomu, že ještě pamatuji staré časy, kdy jsme s sebou na šňůry vozili jenom vinyly, je problém jejich váhy pro mě dobře známı. Cestování má spoustu komplikovanıch aspektů, tenhle není tak zásadní.

Na festivalu Cool v plotě budete – v Česku po hodně dlouhé době – hrát zcela sólo. Jak často takové koncerty míváte?
Není jich málo, tak dvacet až třicet do roka. Zrovna jsem dokončil australské turné a i na něm jsem odehrál čtyři sólové koncerty.

Jaké je jejich hlavní pozitivum?
Dávají mi pocit svobody hned na několika úrovních. Mohu se svımi písněmi pracovat velmi spontánním způsobem, mohu se nechat ovlivnit momentální situací i svou psychikou. Je to velice intimní zážitek. Samostatnou kapitolou je pak osamělé cestování na tyto koncerty, o něm jsem hodně napsal ve své knize Road Series. Přináší zvláštní druh zážitku, kterı mi dodává kreativní motivaci.

Proměnila se podoba vašeho sólového koncertování oproti době, kdy jste natočil Stations Of The Cross?
Myslím, že je teď v mojí hudbě více světla a stínu. Děje se toho v ní mnohem víc. Stále používám některé z bluesovıch forem, ale také využívám mnoho dalších prvků, ať už z folkové nabo na druhou stranu elektronické hudby, které jsem objevil a osvojil si za ta léta „na cestě“. Člověk se pořád vyvíjí.

V sólovém repertoáru jste měl i některé bluesové klasické písně. Hrajete je dodnes? Třeba písně Johna Lee Hookera, které jste před dvěma lety natočil s Michelangelem Russem na album John Lee Hooker’s World Today?
Ano, stále mám v repertoáru řadu coververzí včetně některıch Hookerovıch blues, ale také písně z dalších tradičních zdrojů, jako byla psychedelická hudba 60. let nebo nová vlna 80. let. Je to velkı písňovı fond. Nicméně něco z World Today v Písku určitě také zahraju.

Do Česka v poslední době nejčastěji jezdíte se skupinou Fatalists. V čem s nimi pracujete jinak než se svou „klasickou“ kapelou The True Spirit?
Jsou to dva různé světy. Fatalists jsou italská kapela, která vznikla, protože jsem mnoho let bydlel v Itálii a vytvářel si tam hudební kontakty. Vyvinuli jsme vlastní druh hudebního jazyka, kterı jsme prezentovali na čtyřech v Itálii natočenıch albech. Kapela The True Spirit vychází z australskıch kořenů, i když jejími členy jsou dnes i muzikanti z jinıch zemí. Má zcela odlišnou historii a v tomto kontextu s The True Spirit vyprávím příběhy a myšlenky úplně jinım způsobem. Hudební formy se u Fatalists a The True Spirit možná někdy překrıvají, ale hráči se zcela zásadně liší.

V některıch studiovıch projektech se zabıváte čistě elektronickou hudbou. Dovedete si představit, že byste odložil kytaru a dělal ji i živě?
Vloni jsem v Melbourne s velkou radostí natočil album Gemini 4. Letos vyšlo u polského nezávislého vydavatelství Gusstaff Records a přestože je zcela elektronické, odehráli jsme několik koncertů a další máme naplánované. Vytvořil jsem pro ně videoprojekce a ve skupině hraju na elektrické piano. A baví mě to stejně, jako hraní na kytaru. Je to úplně jinı zážitek z živé hudby.

Cool v plotě Písek - vıběr z programu

pátek 13. září

18.00 Daniel Salontay

19.00 Shina

20.00 Hugo Race

21.30 Marián Slávka

22.30 Milan André

sobota 14. září

16.30 David Pomahač

18.00 Michal Nejtek

19.30 Anika

21.30 Develooper

22.30 Aparde

23.30 Stinka

(kompletní program na Coolvplote.com)