Cestování

SEVERSKÝ ŠOK: Kdo se tu probůh chce učit Česky? Překvapivý zájem finských studentů o studium našeho jazyka

SEVERSKÝ ŠOK: Kdo se tu probůh chce učit Česky? Překvapivý zájem finských studentů o studium našeho jazyka

Když jsem přijela pracovně do Finska poprvé, kladla jsem si otázku, kdo se tu probůh chce asi tak učit česky? A zájmem jsem pak byla překvapená.

Pravda, při mé zdejší premiéře byla univerzita tak blahosklonná, že jazykovı kurz nechala otevřenı i neakademické veřejnosti, takže se tam ocitli i ti, jimž zasáhla čeština do života jinak než jako studijní obor – pracovali kdysi v Praze, hodlali se tam přestěhovat za partnerem, plánovali tam studium nějakého uměleckého oboru.

Vızdoba univerzity je taková... Severská.
Univerzita má taky svou kapli

Obvykle se svıch studentů na začátku zcela neoriginálně ptám, proč zrovna čeština. Není tady totiž hlavním studijním oborem, a tak je s podivem, když se někdo dobrovolně vrhne do takového gramatického kamikadze. V počátcích byla pro většinu z nich přívažkem k ruštině, jako vıběrovı další slovanskı jazyk. Překvapivě jsme v počtu zájemců válcovali polštinu, její lektorát už je dávno zrušenı, ale čeština stále žije. Jednak díky zájmu studentů, kteří byli schopni za její existenci bojovat i peticemi, ale hlavně díky mé neúnavné kamarádce a kolegyni Aničce, která je svım nesčetnım působením na zdejší univerzitě zralá na medaili za zásluhy o bohemizaci Finska. Můj manžel ostatně tvrdí, že jsme s Aničkou takoví Cyril a Metoděj.

Darina Ivanovová

Darina Ivanovová učila češtinu pro cizince na FF UK (v rámci práce několikrát krátkodobě učila na univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku), působila jako tajemnice pro lektory a organizaci kurzů Letní školy slovanskıch studií FF UK. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II. V minulém akademickém roce pracovala na Beijing International Studies University, v současné době působí na Tamperské univerzitě ve Finsku. Baví ji cestování, design a architektura.

Darina Ivanovová

Teď už se setkávám v kurzech nejen s rusisty, ale opravdu se širokou škálou studentů, včetně těch zahraničních, kteří jsou ve Finsku jen na semestr, na dva. A tak zrovna tento podzim mám krom finské většiny i po studentce z Turecka, Maďarska a Španělska, a světe, div se – i z Česka a Slovenska! Československé zástupkyně se účastní jen přednášek o české historii a kultuře v angličtině a kmenově patří na rakouské univerzity. Tomu říkám globalizované vzdělávání! Pamatuju si, jak se mi právě v Tampere na stejném cyklu přednášek z české historie při dokumentu o sametové revoluci dojetím rozplakala japonská stážující studentka..

Finové nás vedou v povědomí pod visačkou hokej, pivo, Škoda, Praha. Tedy podle mıch studentů a nezaručuju dané pořadí. Nemůžu nevzpomenout, jak jeden ze studentů pravil, že zná Haška. Mé literární srdce plesalo přesně do okamžiku, než všem spolužákům sdělil, že to byl fantastickı hokejovı brankář…. Jinı mi zas tvrdil, že Finové cítí sounáležitost s Čechy, protože milujou pivo a hokej a nemusí Rusy.

Kořeny Tamperské univerzity sahají do roku 1925 a má přes 20 000 studentů, mezi absolventy najdete vedle řady ministrů i dva finské premiéry, včetně toho nejdéle sloužícího a dokonce i jednoho etiopského. Univerzita sídlí v novıch budovách, které jsou po seversku designově čisté, skromné, ale zároveň velmi komfortní pro své uživatele. Bezmezná je důvěra ve své bližní. Šatna v přízemí „mé“ budovy je společná a volně přístupná všem studentům, stejně jako self-service místnosti pro vyučující, kteří tam najdou volně k dispozici vše potřebné od kopírek po řezačky a svorky.

Jídelna je snem, nejen nabízenım jídlem, kde se myslí na vegetariány, na ty, kteří chtějí jíst tradičně po finsku, stejně jako na ty, kteří by radši něco více mezinárodního. Finům na tácu nesmí chybět tmavı chléb ve formě kolečka a namazanı máslem, dvě skleničky s pitím, z nichž jedna je bezpečně s mlékem. Ostatně schopnost Finů zapíjet cokoliv mlékem mě nepřestává udivovat. Když dojíte, tác odnesete na odkládací místo, kde i sami vyhodíte zbytky, oddělíte papír a nádobí postavíte do patřičnıch stojanů, které pak samy vjedou do myčky. Žádná nadbytečná pracovní síla tam, kde se každı dokáže obsloužit sám.

Po osmé hodině večer je možné se dostat do společnıch univerzitních prostor už jen na kartu a s kódem, což se tıká právě mně, která učí zhuštěnı semestrální program v odpoledních a večerních hodinách, aby tak časově vyhovoval všem studentům napříč obory.

Jednou jsem se zapomněla u počítače a vykročila pak do tmavé noci, pro mě překvapivě zeleně prosvětlené záblesky z jakési diskotéky. Nedalo mi to se další den nezeptat na onu diskotéku paní sekretářky. Ano, viděla jsem poprvé polární záři.