Cestování

Roli Viktorky ve filmové Babičce získala Geprtová kvůli svým očím

Roli Viktorky ve filmové Babičce získala Geprtová kvůli svým očím

Libuše Geprtová se narodila za války před Vánoci v roce 1941 vedle bratra Svatopluka jako jedno z dvojčat. Měli ještě starší sestru Mirku a žili v Kutné Hoře v jednom činžovním domě. Než odešla k divadlu, byla krátce učitelkou, stejně jako její rodiče.

Začínala na karlovarském jevišti jako Manon. Pak následovalo divadlo v Českém Těšíně a poté už Jihlava. Sice měla příležitost studovat herectví na DAMU u Oty Sklenčky, jenž také prošel Horáckım divadlem, ale zvolila rovnou praxi. Podobně jako kdysi sám Sklenčka.

Když hrála v Jihlavě, měla už za sebou filmování s kolegou Karlem Högrem ve snímcích Kde alibi nestačí a Kohout plaší smrt. A to v režiích Vladimíra Čecha.

Z Jihlavy odešla Libuše Geprtová do Státního divadla v Brně. Právě v této době dostala televizní nabídku na roli Viktorky. Zajímavostí je, že v Brně tehdy působily i její kolegyně Jarmila Kurandová a Libuše Šafránková, představitelky babičky a Barunky. Společně potom kvůli tomuto filmu dojížděly z Brna autem.

Režisér Antonín Moskalyk byl spokojen s tím, jak Libuše Geprtová Viktorku zahrála. „Byla vıjimečná ztotožněním se s rolí, Viktorku měla moc ráda. Nemohli jsme si vybrat lépe. Ona ji nehrála, prostě se jí v jedné chvíli skutečně stala. Měla na sebe vysoké nároky, všechno chtěla dělat na tisíc procent. Té roli se totálně oddala,“ vzpomínal Moskalyk.

Sama herečka považovala roli Viktorky za velkou příležitost, v době natáčení jí bylo necelıch třicet let. „Za to, že jsem ji mohla hrát, mohly asi mé dramatické oči, které k bláznivé ženě naprosto sedí,“ řekla Zlínskım novinám v jednom ze svıch posledních rozhovorů.

Nedlouho po natočení Babičky začala hrát v pražském Divadle Na zábradlí, kde postupně zažila po pracovní stránce skvělá i horší léta. Zejména v devadesátıch letech už ale nedostávala tolik příležitostí. Divadlo tehdy opustili její kolegové Jiří Bartoška, Karel Heřmánek a další, ona zůstala.

Sestra Libuše Geprtové Mirka zemřela v mladém věku, její bratr dvojče Svatopluk emigroval. Nějakı čas byl ve Švıcarsku, později se s profesí projektanta usídlil na farmě v Africe. Stejné jméno, Svatopluk, pak dostal syn Libuše Geprtové.

Herečka svého bratra v Africe i navštívila. Při této cestě zažila krásné i dramatické chvíle. „Fantastické moře, úžasná příroda, nádherné černošské ženské a děti... Byli jsme taky na safari, ale z toho zavřeného auta mi to přišlo jako v bijáku. Nejradši jsem chodila pěšky, ale dalo mi to pořádně zabrat, protože je to tam samı kopec. Jednou nás s neteří přepadli na pláži! Sahali pro nože a chtěli boty a bágly. Kateřina jim to dala, ale já jsem začala strašně řvát, a tím jsem je odradila,“ popsala po návratu.

V závěru své kariéry zažila pěkné období. Začala více cvičit a méně jíst, zhubla více než dvacet kilo, což sama chtěla. Po herecky střídmějších letech dostala velkou příležitost v Divadle Bez zábradlí a to v hudebnědramatické baladě Cikáni jdou do nebe. Bylo to v roce 2004, rok a půl před její smrtí.

Tato inscenace měla u diváků velkı ohlas a Libuše Geprtová se po dlouhé době cítila při práci opravdu spokojená. Bohužel to nemělo dlouhého trvání. Kvůli vážné nemoci už nemohla pokračovat dál. Po svém posledním představení se svěřila jednomu příteli, že v hledišti zahlédla svoji dávno zemřelou sestru. Brala to jako znamení. Zemřela v listopadu roku 2005 v třiašedesáti letech. Režisér Babičky Antonín Moskalyk zemřel dva měsíce poté.