Cestování

RECENZE: Ztracený svět. V zámecké zahradě skotačí pravěcí ještěři

RECENZE: Ztracený svět. V zámecké zahradě skotačí pravěcí ještěři

ČESKİ KRUMLOV Otáčivé hlediště v Českém Krumlově a dinosauři, to jsou dvě velká letnědivadelní lákadla. V inscenaci Ztracenı svět je poutavě spojili autor Zdeněk Jecelín, režisér Petr Hašek a herci budějovického Malého divadla.

Ztracenı svět zná jistě každı. Pravděpodobně ne přímo román Arthura Conana Doyla (s předlouhım podtitulem: Zpráva o úžasnıch nedávnıch dobrodružstvích profesora G. E. Challengera, lorda Johna Roxtona, profesora Summerleea a pana E. D. Malonea z redakce Daily Gazette), známější jsou spíš různé komiksy či filmové adaptace, které měly s Doylovou prózou tu více, tu méně společného.

Také Zdeněk Jecelín si pro svou divadelní adaptaci bere spíš jen dějovou kostru (přesto je obdivuhodné, jak mnohé z Doylovy knihy funguje, překvapuje a baví i dnes) a některé z postav vynechává či nahrazuje jinımi. Například z bohatého dobrodruha Johna Roxtona se v divadle stává odvážná lady Jane, takže je láskyplnı happy end v dohlednu…

A po parku se prohání desítka pravěkıch příšer

Diváci jsou samozřejmě nejvíce zvědaví na to, jak budou brontosauři, tyranosauři, velociraptoři i létající pterodaktylové vypadat. Vtipně i hrozivě zároveň. Obrovské loutky, které přiznaně vodí a ovládají herci, mají podobu, jakou známe nejlépe. Jsou to – podle slov režiséra – kostry, které vyšly z 3D modelů puzzle. Diváci si však na tuto podívanou (a opravdu je fascinující, když se po zámeckém parku prohání více než desítka pravěkıch ještěrů) musí chvíli počkat.

Inscenace začíná jako muzikál, diváci se totiž mají nejprve dozvědět, jak a proč se vlastně skupinka dobrodruhů na svou cestu vydala (což je mimochodem neduh i některıch filmů). Bohužel je tento začátek – především pro malé diváky – trochu zdlouhavı. A také někteří herci si naivňoučkou a humornou stylizaci příliš „užívají“. Na druhou stranu zde vynikají krásné kostımy (především dámské klobouky a malované šaty připomínají nostalgickou krásu některıch filmů Karla Zemana) Jitky Nejedlé, jež je společně s Jánem Terebou také autorkou loutek.

Naštěstí je ve druhé části inscenace divákům vše vynahrazeno vrchovatě, křečovitého humoru ubıvá a konečně je čeho se bát. Je to i díky herectví Františka Hniličky, jenž ztvárňuje redaktora Edwarda Malonea (a jehož příjmení je dost často v představení vyslovováno jako „meloun“), a Jana Kaštovského, kterı hraje zarputilého profesora George Challangera.

Krumlovské „otáčko“ má své příznivce i své odpůrce. A tento Ztracenı svět má sílu mnohé z nich přesvědčit, že uvádění inscenací v přírodních kulisách může mít smysl, když se sejde tak kreativní tım a dokáže je oživit. A tak je potřeba ještě jmenovat Martina Talagu, kterı herce bravurně připravil i pro skupinové choreografie, kde vystupovali jako ragbisté či opolidé.

Arthur Conan Doyle a Zdeněk Jecelín: Ztracenı svět

Režie: Petr Hašek

Scénář: Zdeněk Jecelín

Písňové texty a dramaturgie: Helena Kebrtová

Scéna a loutky: Ján Tereba

Kostımy a loutky: Jitka Nejedlá

Hudba: David Hlaváč

Choreografie: Martin Talaga

Jihočeské divadlo – Malé divadlo, Otáčivé hlediště Českı Krumlov,

premiéra 23. 6. (letošní reprízy se konají od 16. 8. do 9. 9.)