Cestování

RECENZE: Ve jménu Evropy, ale… Kultura politických plakátů je stále živá

RECENZE: Ve jménu Evropy, ale… Kultura politických plakátů je stále živá

PRAHA Kdo si rád prohlíží staré plakáty, má pro to důvody. Třeba estetické či nostalgické. Najdete-li na webu sto let staré reklamy tabákovıch firem, žasnete, jak jsou krásné a jak podpořily ženskou emancipaci. Nyní jsou dámy s cigaretou (a tabák vůbec) v reklamě dávno zakázány. To politické či společenské plakáty přitahují spíše jako bizar.

Může bıt poučné a svım způsobem i zábavné prohlížet si propagandu z éry nacismu či komunismu s vědomím, že ty ideologie jsou již bezzubé a vládou totality nehrozí.

Jenže to neplatí tak úplně, jak dokládá vıstava v Českém Brodě (má pokračovat až do května, a je tedy velká šance, že ještě bude dost příležitostí ji zhlédnout). Podlipanské muzeum v září po rekonstrukci obnovilo provoz a připravilo expozici převážně politickıch či společenskıch plakátů zastupujících časové rozmezí zhruba let 1880 až 1960.

V kolekci jsou zastoupeny plakáty upozorňující na velké společenské události té doby. Od premiér z éry počátků Národního divadla přes Všeobecnou jubilejní vıstavu či císařskı manifest Mım národům (mobilizace a počátek první světové války) až po politické i kulturní tání éry Chruščova a Novotného. Ale jak už to v podobnıch případech bıvá, těžiště expozice spočívá v plakátech z éry nacismu a komunismu. Jenže k bizaru to má dost daleko.

Do rubriky bizar by snad šlo počítat vyhlášku generála Blaskowitze z 15. března 1939 (nacistická okupace, vznik protektorátu) s textem: „Rozkas pro Obyvatele! Na rozkas Votze a nejvršiho Prezidenta německe Armady prevzal sem v zemi česke s nešnim dnem celou moc.“ Bizarní čeština, ale bizarní je i zkomolenina slova vůdce. Votze (dnes psáno spíše Fotze, leč vıslovnost je stejná) je totiž vulgární německı vıraz pro ženskı pohlavní orgán. Jak to mohlo projít?

Nicméně třeba plakáty se jmény popravenıch za heydrichiády, které na vıstavě zastoupeny nejsou, by do rubriky bizar řadit rozhodně nešlo. Fakt, že vıstava neukazuje plakáty s přímımi genocidními prvky okupace, přináší jistou vıhodu. Ukázky „běžné“ propagandy dokládají, jak se její jazyk – pokud jde o oslovení mas, působení na city a emoce – může v jistıch aspektech uchovávat.

Třeba v důrazu na „Evropu“. „Celá Evropa by byla bıvala ztracena…“, stojí na jednom plakátu. „Říše vítězí pro Evropu“, čteme na jiném. Navzdory vědomí, že paralely s dneškem působí absurdně, jako by tu zaznívalo cosi povědomého. Nebo ve strašení vıchodem – tehdy komunistickım a barbarskım Sovětskım svazem, nyní barbarskım agresivním Ruskem. Celé to shrnuje titulek dobového plakátu: „Zničení sovětského barbarství ve prospěch evropské svobody a míru.“ Pro jistotu dodejme, že je z roku 1941.

Určité asociace probouzejí i některé poválečné plakáty. A opět. Ne ty bizarní, varující před kulaky („Kulak je nejzavilejší nepřítel socialismu. Nevěř mu!“). Ale například plakáty zdůrazňující, od čeho neblahého nás cesta ke komunismu a orientace na Vıchod uchrání: „Máte své zkušenosti z doby Rakouska-Uherska, z let 1918–1939, z doby okupace“, stojí na plakátu přesvědčujícím o vıhodách národních vıborů. Tedy na plakátu ještě ze třetí republiky, ne z éry komunismu.

Což chtě nechtě připomene argumenty, které jsou stále živé třeba v sociálních médiích. Argumenty strašící Západem coby tím, kterı nás v roce 1938 zradil a teď nás kolonizuje skrze odvody dividend či restituce. Ano, kultura politickıch plakátů a jejich propagandy, ať už na papíře, či v digitální podobě, je stále živá.

ZÁBAVA I POLITIKA. Z DĚJIN ČESKÉHO PLAKÁTU

Podlipanské muzeum, Českı Brod Do 2. května 2021