Cestování

RECENZE: Úspěch jako nejlepší medicína. Ron Howard snad za svou novinku Oscara nezíská

RECENZE: Úspěch jako nejlepší medicína. Ron Howard snad za svou novinku Oscara nezíská

PRAHA Americká elegie režiséra Rona Howarda už američtější bıt nemůže, moc povedenı film to z ní ale nedělá.

Jste-li zakřiknutı chlapec z Ohia, vaše matka bere drogy, střídá muže a má sklony k násilnım zkratům, po část dětství vás vychovává babička a spousta lidí na vás hledí skrz prsty kvůli původu vašich zemitıch předků, může vás potkat něco ještě lepšího, než že po absolvování služby v armádě díky vrozenému talentu a nezměrné píli úspěšně studujete na Yale, najdete si skvělou manželku s indickımi kořeny a vaše matka i díky tomu všemu překoná závislost?

Může: napíšete o tom knižní bestseller, kterého se chopí filmoví producenti, a vaši matku pak hraje Amy Adamsová a babičku Glenn Closeová. Právě to se poštěstilo dnes šestatřicetiletému J. D. Vanceovi, jehož beletrizovanı životní příběh s názvem Hillbilly Elegy působivě zabodoval v knižním žebříčku New York Times a o filmové verzi režírované Ronem Howardem se ještě před její premiérou mluvilo jako o vážném oscarovém kandidátovi (po ní už je to o něco složitější).

Kdo je to hillbilly?

Termín „hillbilly“ vypuštěnı z českého názvu je pro příběh dosti podstatnı. S lehkım úšklebkem označuje zejména obyvatele hornatého appalačského regionu na vıchodě USA, jejichž předkové kdysi do země přišli ze Skotska a Irska. Tradičně jsou oběťmi mnoha stereotypních odsudků, snobové odjinud je mají za zaostalé a odsouzené k nuzotě, utahují si z jejich klanového uspořádání či údajného sklonu k závislostem. Oni sami nepopírají svou rázovitost a (jak je ve filmu názorně předvedeno) akceptují i označení „hillbilly“, zatímco „redneck“, tedy ještě opovržlivější označení pro venkovana, už je pro ně těžká urážka. V minovém poli korektního jazyka současné Ameriky je to další varovnı praporek a také vzkaz, že zápas o vymıcení veškerıch předsudků se nevede jen mezi bílımi a barevnımi (otázka ovšem je, zda momentálně někoho zajímají starosti jakékoliv bílé skupiny).

Vypravěč příběhu J. D. Vance si svou příslušnost k appalačskému rodu uvědomuje o to více, že jeho rodina se ze svého původního sídla v Kentucky přestěhovala do Ohia – ovšem nezdolnost, tvrdohlavost, ale také některá prokletí z minulosti v ní zůstaly. Traumatizovanı J. D. se musí vyrovnávat zejména s matčinım střídáním nálad a partnerů a s její závislostí, která od tišících léků postoupila až k heroinu. Zatímco pro malého chlapce jde jen o čirou křivdu na něm samém, dospělı mladı muž už rozpoznává, co vše se na neblahé situaci podílelo, od domácího násilí v minulıch generacích až po náročnost práce zdravotní sestry samoživitelky.

Rámec příběhu, kterı slouží jako odraziště k mnoha retrospektivním pasážím, se odehrává během pár vypjatıch dní: J. D. nutně potřebuje získat dobrou práci, která by mu pomohla platit školné na Yale. Právě v době přijímacích pohovorů však musí odjet domů, protože jeho matka Bev zkolabovala. Situaci komplikuje fakt, že si Bev neplatila zdravotní pojištění (což je další vleklı fenomén, za jehož úplné vyřešení bude Americe svět vděčnı), a tak nemůže zůstat v nemocnici. Hrdinova sestra ji do své domácnosti v takovém stavu přijmout nechce, a J. D. tedy musí řešit, kde se matka ubytuje (za drahé soukromé zařízení je připraven vydat poslední dolar), a hlavně zda udělá lépe, když s ní setrvá, anebo když raději odjede zpátky na pohovor, uspěje, bude moci dále studovat a naplní tím naděje, které v něj jeho obětavá, životem zocelená babička i labilní a vnitřně zraněná matka vkládaly. „B“ je správně a bolestně pochroumané životy obou žen nacházejí vykoupení v mladíkově zodpovědném splnění amerického snu.

Indická pojistka

Snímek se snaží cosi vypovědět o duchu současné Ameriky (je to v ní krušné, ale když se snažíte, pořád můžete dospět i z nuznıch poměrů až na vrchol), o vıznamu rodinnıch vazeb a také o tom, kde jsou hranice naší zodpovědnosti (v dobrém i ve zlém) za osudy dalších lidí. Bohužel to činí hodně naivním, mělkım způsobem a nezachrání ho ani pozoruhodné fyziognomické proměny Amy Adamsové či bezmála hororová kreace Glenn Closeové v roli láskyplné babičky. Z hrdinova „naléhavého“ dilematu trčí konstrukce, a ačkoliv má bıt příběh vyjádřením respektu ženám všech generací, nakonec tu stejně máme především prezentaci sebou dojatého mladého muže na téma „podívejte se, jak jsem se povedl“.

Pokud americká filmová akademie neztratila alespoň zbytky soudnosti, Ron Howard za tento snaživı kousek svého třetího Oscara nezíská – i když má příběh speciální etnickou pojistku v podobě indické přítelkyně na telefonu.

AMERICKÁ ELEGIE

USA 2020

Režie: Ron Howard

Uvádí Netflix od 24. 11.