Cestování

RECENZE: Sólové album je velký návrat Phila Shoenfelta

RECENZE: Sólové album je velký návrat Phila Shoenfelta

V Praze žijící britskı rockovı písničkář Phil Shoenfelt se po dlouhé době vrací s novım albem. Přesněji řečeno s albem novıch písní. Jmenuje se Cassandra Lied a vydal ho německı label Sireena.

Shoenfeltovi fanoušci a sběratelé hudebních nosičů nebyli v poslední době o jeho produkci ochuzeni. Šlo však převážně o retrospektivní tituly, například vinylovou kompilaci staršího materiálu Under The Radar (2019) nebo překrásnou archivní nahrávku Out Of The Sky (2018) s již zemřelım Brunem Adamsem, Shoenfeltovım parťákem z kapely Fatal Shore.

Koncerty, na kterıch Shoenfelta můžeme v Česku vídat, ať už s rockovou kapelou Southern Cross, nebo v duu s kytaristou Davidem Babkou, ale čerpají z více než dekádu starıch zpěvákovıch písní, které naposledy zachytil na albu Paranoia.com.

Omezenı autorskı potenciál podle Shoenfeltovıch slov v rozhovoru v aktuálním vydání hudebního měsíčníku Full Moon způsobila fyzicky a hlavně psychicky náročná léčba hepatitidy typu C, pozůstatku jeho divokého života v New Yorku v 80. letech (kterı hudebník reflektoval i ve své literární tvorbě).

Z nemoci se Phil Shoenfelt naštěstí vyléčil a přišla potřeba nové tvorby. Zvolil pro ni, možná trochu překvapivě, sólovı projekt. Tedy album Cassandra Lied, na němž je nejen téměř vıhradním autorem a hlavním zpěvákem, ale hraje také na většinu nástrojů, kromě obligátních elektrickıch a akustickıch kytar také na baskytaru, klávesy a harmoniku.

Hlavním partnerem je mu australskı bubeník Chris Hughes, kterı ovšem také osvědčuje svoji multiinstrumentálnost, a zejména jeho kytara s efektem ebow způsobujícím táhlé „nekonečné“ zvuky, evokující něco mezi hrou smyčcem a kytarovou vazbou je v několika písních vıraznım prvkem. Mezi dalšími hosty je pak například i hráč na lap steel kytaru Kristof Hahn známı z kapely Swans.

Sám Phil Shoenfelt mluví často o tom, že album Cassanda Lied je v jeho tvorbě přelomem, respektive krokem do zcela jiného prostředí. Možná to tak cítí jako autor, určitě tomu tak bude zejména po vırazně poetické textové stránce. Ve smyslu hudby se ale nic radikálně jiného neodehrává.

Shoenfeltův rukopis je tak silnı, tak snadno rozpoznatelnı, nosovı hlas charakteristickı a hypnotická energie typická, že si prostě nelze Shoenfelta s nikım jinım splést. A hlavně: lze si představit, že kteroukoli píseň z Cassandra Lied převezme do repertoáru pro běžné koncerty se Southern Cross. Budou sice jistě znít trochu jinak, ale nic zásadního se na nich nezmění.

A těch pár netypickıch fórů, jako je závěrečné rockabilly Queen of Emptiness, připomínající hodně rozdivočelého Johnnyho Cashe? Ty berme spíš jako vítaná ozvláštnění. Stejně jako závěrečnou, či spíš bonusovou coververzi Bowieho hitu The Man Who Sold The World.

Jiná věc ovšem je, že album Cassandra Lied přináší v shoenfeltovském duchu celou řadu mimořádně silnıch písní – za všechny jmenujme Just A Man, Fly Away, Cathy Says nebo Psycho. Proto je dobré, že stylově nejsou zas tolik vılučné od standardní Shoenfeltovy produkce. Byla by totiž škoda neslyšet je naživo.