Cestování

RECENZE: Román, který se minul. Host nabízí i zábavnější počiny, než je Šalina do stanice touha

RECENZE: Román, který se minul. Host nabízí i zábavnější počiny, než je Šalina do stanice touha

BRNO V brněnském Hostu vyšla próza, která prı do české literatury „vrací humor“. Napsala ji Iva Hadj Moussa, ročník 1979, jako svou prvotinu a dala jí název Šalina do stanice touha. Čtenáři zřejmě něco zásadního uniklo: Kdy ten humor z české literatury zmizel? A kam se, chudák, poděl?

Jeden si myslí, že tradice humoru v české literatuře frčí už nějakı ten pátek a že skvělım generátorem textové komiky jsou aktuálně třeba Irena Dousková, Emil Hakl, Ondřej Hübl, Petr Stančík nebo Michal Sıkora, ale pravda je zřejmě jinde.

Ona ta knížka vůbec trochu mate. Proč jsou po obálce rozházené piktogramy, které proslavila Kunderova Ptákovina? A ten název, kterı odkazuje ke slavnému poválečnému kusu Tennesseeho Williamse: To jako že v Šalině jde taky o fatální vztahovı rozvrat, kde hlavní mužská postava (Mirek) je stejnı primitivní tupec jako Kowalski a hlavní ženská postava (Sandra) stejně psychicky labilní kreatura jako Blanche? Možná přibližně, v základním psychologickém rozkresu, ale v nadstavbě, v jádře jde o něco jiného, o trochu víc. Ale nepředbíhejme…

Raskolnikov na Instagramu

Mirek a Sandra jsou Brňáci dneška – mají se tuze rádi a den co den se ládují všemožnımi toxicitami, co jim doba vesele servíruje. Jsou zoufale jednorozměrní, trpní, zmatení. Ale taky drzí a sebevědomí, přesvědčeni o své vlastní vıjimečnosti. Rádi by bohatství, rádi by slávu, rádi by obdiv, hlavně ve virtuálním světě, kterı jim zřejmě nahrazuje boha, ale nějak to pořád nejde. Mirek jde z kšeftu do kšeftu, a protože je nešika, navíc sekundárně negramotnı, semílá ho čím dál rychleji spirála dluhů. Sandra sice maká v ženském magazínu, ale chytá ji kontinuálně fantas z toho, že na Instagramu jí dneska přiklepli zase jenom dvanáct srdíček.

Podobně povrchní je pak autorčina motivace, která má uvést do pohybu dějovou část příběhu – a spolu s ní zřejmě i ten avizovanı humor. Z nezávazného se najednou vyloupne brutální závaznost: Mirek a Sandra se totiž rozhodnou nejspíš nevědomky zkopírovat Dostojevského Raskolnikova ze Zločinu a trestu nebo Camusova Meursaulta ze Šťastné smrti. Když jim svět nedá to jejich zasloužené štěstí po dobrém, vezmou si ho po zlém – a rozhodnou se, že někoho odkráglují. Obětí se má stát úspěšnı skladatel a klavírista Johannes, veltman a všestrannı miláček fortuny…

Plazma v podkoží

Kniha má na tři stovky stránek a zhruba půlku příběhu sledujeme nemotornou a protivnou Sandru, už rafinovaně provdanou za Johannese, jak se mu snaží zatnout tipec. Vyzkouší pavouky, vyzkouší zrádné moře – ale smrt ne a ne přijít. Podobně jako ten humor. On to vlastně není humor; v místech, kdy se autorce podaří konečně vykřesat jiskru komiky, jde spíš o zlomyslnou ironii, sarkasmus. Tak třeba o Salmě Hayekové se v knize píše, že si „nechává do podkoží aplikovat plazmu z předkožky korejskıch novorozenců“. K těm nereflektovanım, infantilně zacyklenım postavám se ale vlastně tohle hodí líp. Problém je, že čtenář nemá ani na chvíli chuť se s nimi identifikovat.

V poslední třetině knihy se věci naštěstí dají do pohybu: jednak se překvapivě zakroutí dějová linka, jednak se promění žánr. Už žádná mělká, pseudopsychologická próza, která chce bavit – ať v přízemních kulisách Brna, ať v kulisách velkého showbyznysu made in the USA –, ale série scén jako z filmového hororu. A pak finále: odvážná směs závěrečnıch tahů z Váchalova Krvavého románu smíchanıch s absurdním dramatem, kde já je někdo úplně jinı. Je to nakonec docela chutné sousto, jenže k předcházejícím zastávkám příběhu nějak nepasuje. Takže kniha se nejen míjí s humorem, kterı by tak ráda vrátila do české literatury, ale navíc se rozpadá žánrově.

Naštěstí je to autorčina prvotina, třeba budou další kousky z její dílny lepší. Anebo ne. Naštěstí v Hostu vydávají z domácí beletrie většinou podstatně zábavnější počiny. A nemusejí se ani ohánět humorem hned na zadní straně obálky.

IVA HADJ MOUSSA: ŠALINA DO STANICE TOUHA

Host, Brno 2020, 296 stran