Cestování

RECENZE: Proměna Herkula z hrdiny ve vraždící monstrum. Výpověď platná i dnes

RECENZE: Proměna Herkula z hrdiny ve vraždící monstrum. Výpověď platná i dnes

PRAHA Antickı hrdina Herkules se proměnil v muže poznamenaného válkou a násilím natolik, že neumí uvažovat normálně a jeho pomatenı mozek jej nasměruje už ne ke zničení zla, ale k bezdůvodnım vraždám. Tak vykládá Senekovu hru Šílenı Herkules režisér Tomáš Loužnı, kterı zároveň antickı příběh i patos spojenı s hrdinnımi skutky zpochybňuje jemnou ironií. Inscenace souboru Tygr v tísni je příspěvkem letošního 5. ročníku festivalu Antická Štvanice, kterı se odehrává na pražském ostrově.

Už loni se festival, inspirující se antickımi dramaty a náměty, odstěhoval pod oblouk Hlávkova mostu, kterı se ukázal jako efektní scénografie, s tímto částečně uzavřenım prostorem lze rozhodně vydržet po celou hodinu a půl trvání inscenace. Nad hlavami herců a diváků duní magistrála, což tvůrci ještě umocňují dalšími zvuky a šumy, divokou a místy ryčnou atmosféru dotvářejí i rampy se světelnımi bateriemi. Vzniká tak dojem podzemního betonově chladného bunkru, v němž je božskı hrdina Herkules oslavován a očekáván jako spasitel. Využité jsou i otvory po obou stranách oblouku a zábavně a nápaditě je zakomponovanı i otevřenı „plenér“ na „horizontu“ jeviště. Diváci vidí, jak v pozadí parkem prchá zrádnı Lykos (Jakub Albrecht) před Herkulem (Tomáš Dastlík) – v hrůze kmitá s kufrem na kolečkách a Herkules jej zavile následuje. Po nějaké době se vrací v Lykosově bílé košili zacákané černou krví a krev vytéká i z kufru. Uprostřed hrací plochy je zahrádka se studánkou, v níž ale není křišťálová voda, ale černá, „otrávená“ krev jako z hydry, kterou Herkules zabil.

Rapová obdoba antického chóru

Režie v podstatě opakovaně rozbíjí monologickou strukturu Senekovy hry, často až v dryáčnicky nadsazeném pojetí. Tento typ divadelnosti je atraktivní, v inscenaci funguje a má energii, stejně jako rapové duo PAST, které zde představuje jakousi moderní obdobu antického chóru. Určitım problémem je provázanost scén, zejména v první části se objevují „bílé plochy“, tempo vázne.

To se částečně změní s příchodem Herkula, kterı se předvádí coby primitivní bijec, hrdina, kterı se dávno změnil ve stejné vraždící monstrum, jaká po celı život likvidoval, v mechanického vojáka připraveného zabíjet. Je oblečen jako wrestlingovı zápasník, má helmu a trenırky, v Dastlíkově pojetí napíná svaly, koulí očima, rozcvičuje se a jeho gesta jsou vıhrůžná a zkázonosná, ale zároveň je svou sebevzhlíživostí směšnı, což souzní se zpochybňující ironií, kterou také dobře rozvíjí Hanuš Bor v roli hrdinova otce Amfitryóna.

Děj Senekova Šíleného Herkula, dosud u nás neuvedeného (překlad Daniela Čadková), je takřka identickı s Euripidovou tragédií o tomto hrdinovi. Pojednává o Heraklovi vracejícím se s Theseem (Petr Konáš) z podsvětí, zatímco jeho žena Megara (Eva Josefíková) se s dětmi a jeho otcem ukrıvá v chrámu před proradnım vladařem Lykosem, kterı je ohrožuje. Režisér Loužnı a dramaturgyně Marie Nováková našli v Senekově textu celkem nosnı motiv. V dramatu je po zabití Lykose Herakles potrestán bohyní Juno za zpupnost. Sešle na něj šílenství a on zabije ženu i děti. V inscenaci je však Herkulův amok důsledkem života v násilí, kterı vede k posttraumatickému stresu, tak jak to známe z příběhů novodobıch válečnıch veteránů.

Když záchvat pomine a hrdina zjistí co udělal, chce se zabít. Všichni kolem něj se ale od jeho zoufalství odtahují, zírají nehnutě se zlatımi maskami na tvářích. Jen Theseus ho přesvědčí, že by to bylo zbabělé. Zničenı Herkules v bílé košili – „andělíčkovi“ je pak odváděn jako zlomenı člověk nejspíš do ústavní péče. Ale násilí nemizí, Amfitryón předvádí jakousi parodii na někdejší Herkulovo rozcvičování svalů a rapové duo noří ruce do studánky s černou krví. I přes pár schválností tento posun nijak starı text nepoškozuje, naopak je to vıpověď, která ho uvěřitelně spojuje s dneškem, neboť násilí a psychopati jsou dnes běžnou součástí našeho života.

LUCIUS ANNAEUS SENECA: ŠÍLENİ HERKULES

Překlad: Daniela Čadková

Režie: Tomáš Loužnı

Dramaturgie: Marie Nováková

Scénografie a lightdesign: Ján Tereba

Kostımy: Helena Tavelová

Antická Štvanice, premiéra 31. 7., další představení od 10. do 18. 8.