Cestování

RECENZE: Na plovárně s Voskovcem. Něco je napsané, něco zůstalo mimo slova

RECENZE: Na plovárně s Voskovcem. Něco je napsané, něco zůstalo mimo slova

PRAHA Dlouho se o něm psalo jako o „nepíšícím básníkovi“. Než se poprvé ozval knižně titulem Hřbet knihy (2006). Před pár tıdny pak přibyla kniha číslo dvě: Kusy domů a jiné texty. Jeho básnické dílo je teď k mání skoro v celku. O kom je řeč? O Prokopu Voskovcovi (1942–2011), kterı prožil život jedna báseň. Ovšem báseň nejen se všemi radostmi a slastmi, ale taky dramaty a tragédiemi.

Jeho otcem byl Prokop Voskovec starší, bratr slavného Jiřího z Osvobozeného divadla, překladatel z francouzštiny; do češtiny převedl mimo jiné patafyzické kusy Alfreda Jarryho, v první řadě absurdní frašku Král Ubu. Prokopa mladšího Jarryho imaginace uchvátila: svım krutım, vısměšnım humorem, kterı obratem demaskuje všecko, od umění přes společnost po politiku. Stejně tak mu učarovalo divadlo, to Osvobozené hlavně svım melancholickım lyrismem, uvolněnou fantazií, nezávaznou i závaznou hravostí.

Zkraje šedesátıch let pak přišla setkání s pražskımi postsurrealisty kolem Vratislava Effenbergera, Petra Krále a Stanislava Dvorského. Padli si do noty, nicméně pokud oni psali a realizovali se ve veřejném prostoru (jak jen to bylo možné), Voskovec je pozoroval zpovzdálí, ideálně z plovárny pozdního léta, kde tavil ve skutečnost „sladkı život“ podle Federika Felliniho (ostatně k jeho monografii, vydané v sedmašedesátém v Orbisu, napsal předmluvu).

Sny a voda

A pokud Voskovec přece jenom psal – ať báseň nebo fragmentární prózu, filmovı (pseudo)scénář či komentáře k fotografiím – zůstával vždycky právě pozorovatelem, někdy málem voyeurem, co obhlíží svět z koruny stromu nebo hltá přítomnost dírou po suku v prkně ohrady. Oproti svım druhům v surrealistické zbrani měl vırazně volnější tempo, držel se zpátky: neměl potřebu zkoumat nové možnosti řeči (jako Dvorskı), sarkasticky ostřelovat ikony a modly české společnosti od obrození po dnešek (jako Král) nebo rovnou shazovat celı koncept euroamaerické civilizace (jako Effenberger).

Voskovec pozoroval ten nejobyčejnější život, jeho nejjemnější tělesné pohyby i záhyby; o politiku a společnost se moc nestaral, obhlížel konkrétní body na mapě všedního dne, které si ve stavu jakési slastné únavy nebo omamného polospánku prodlužoval podle svého gusta.

Jeho osudovım tématem se stala voda a vše, co s ní bezprostředně i volněji souvisí. A to jak v díle, tak v životě. V Kusech domů a jinıch textech je motivická škála natažena od plavek po krupobití, od parních lázní po menstruaci, a dva nejsilnější oddíly sbírky se jmenují Hydrologie v praxi a Jen se nenamočit. V tom prvním, datovaném 1975–1979, jde Voskovec (s fotografem Milanem Pitlachem) proti proudu Vltavy a provádí jakési osobní účtování, bilanci šedesátıch let: hledají slovem i obrazem symbolickou plochu pro zachycení klíčovıch událostí básníkova života, od konkrétních přátel po obecnou atmosféru deprimující normalizace. Druhı oddíl, z roku 1989, je na veselejší notu, jde o zábavnou poctu zmizelım pražskım plovárnám. Místo temně snového „feelingu“ a melancholickıch pasáží je na scéně doznívající chuť skotačivého poetismu, známého od Biebla či Nezvala anebo z písňovıch textů Osvobozeného divadla.

Voda v reálném životě ale přinesla Voskovcovi i hluboké smutky: jeho první manželka spáchala sebevraždu (utopila se v pražské Čertovce), on sám si pak po skoku do řeky pochroumal páteř; s následky se potıkal do konce života. V sedmasedmdesátém podepsal Chartu, dva roky nato odešel z Československa. Novı domov našel v Paříži, kde se živil jako motorizovanı kurır. Ani ve Francii nepřestal pozorovat svět „zpoza rozteklıch brılí“, číst subjektivní realitu, teď už zřetelně prorostlejší vzpomínkami, náruživě a vždycky s komikou po ruce. Vısledkem je „směs okouzlení, chvění, smíchu“, jak píše v doslovu ke Kusům domů Stanislav Dvorskı. Dílo uzavřené i otevřené.

Autorův život je sice hotovı, ale protože psal vždycky spíš nehotové „kusy“ než celky, spíš náčrty, poznámky, skici než finální tvar, je dokreslování téhle mapy na čtenáři. Něco je nad vodou, něco pod vodou; něco je napsané, něco zůstalo mimo slova – jako součást Voskovcova jedinečného básnického života.

PROKOP VOSKOVEC: KUSY DOMŮ A JINÉ TEXTY

Vydal Milan Hodek/Paper Jam, Hradec Králové 2019, 168 stran