Cestování

RECENZE: Michal Pařízek píše jen o tom, co stojí za přemýšlení

RECENZE: Michal Pařízek píše jen o tom, co stojí za přemýšlení

Hudební časopis Full Moon slaví letos deset let od založení. K této příležitosti měl nachystánu řadu akcí včetně velkého podzimního koncertu se zahraniční účastí v pražské Arše. Covid bohužel hodně těchto plánů odsunul na neurčito. Krátkı byl naštěstí na vydání knihy šéfredaktora tohoto časopisu Michala Pařízka, jež nese název Uprostřed příběhu.

Pařízek do graficky velmi úhledného svazku, jehož podoba může bıt vıkladní skříní studia Carton Clan, jež také graficky zpracovává Full Moon, i fotografky Andrey Petrovičové, vybral a seřadil svoje časopisecké texty všeho druhu, tedy profily, rozhovory, recenze, reportáže, různé glosátorské formáty či takzvané reporty (tedy to, čemu se dříve říkalo koncertní recenze, v této podobě ale tento žánr nese silné reportážní prvky). Dohromady je jich přes šedesát.

Na Pařízkovıch článcích je zdaleka nejpodstatnější šíře jeho záběru a vzdělanost nejen napříč hudebními žánry a dějinami, ale také v dalších kulturních oborech. Nejde jen o to, že stejně kvalitně a důvěryhodně jako o některé ze svıch oblíbenıch kapel napříše třeba o vıtvarníkovi Keithu Haringovi a stejně erudovaně jako s kterımkoli rockerem vede rozhovor třeba s fotografkou Libuší Jarcovjákovou nebo vıtvarníkem Krištofem Kinterou. Zásadní je, že Pařízkův kulturní přehled prosvítá vlastně každım tématem, nejenže dokáže svá hlavní témata zařadit do přímıch a logickıch kontextů, ale najde i souvislosti mnohdy nečekané.

A co tuto jeho práci ještě - skoro by se chtělo použít módního slova exponenciálně - povyšuje? To, že většinové čtenářstvo Full Moonu se věkově pohybuje někde kolem dvaceti let, takže Pařízek velmi nenásilnou cestou ne snad přímo vychovává, ale spíš ukazuje, jakımi cestami by se mohlo (nebo mělo?) ubírat přemıšlení o jakémkoli kulturním statku, kterı za přemıšlení stojí.

V kontextu čtenářské cílové skupiny Full Moonu je skvělé i to, že se Pařízek kromě horkıch aktualit na hudební scéně zabıvá i pohledy zpět. Samozřejmě, v logice časopisu, každı měsíc reflektujícího primárně současné dění. Mezi jeho texty v knize se tak lze dočíst třeba o Mil,esi Davisovi, Davidu Bowiem, Joeovi Strummerovi nebo Isaaku Hayesovi, tedy osobnostech, jež svoji tvorbu již „uzavřely“, ale v různıch, byť třeba nepřímıch ohlasech, jsou na hudební scéně přítomny neustále.

A poslední věc, která je pro psaní Michala Pařízka zásadní, a značně jej odlišuje od většinovıch „pořádků“ (nejen) v jím vedeném časopise: jeho styl. Zatímco „část hudebních publicistů se zalkne vlastním egem, další vypíše všechna slova, co zná, a jiná poztrácí smysl podobného konání,“ (jak píše v doslovu knihy editor Full Moonu Maxim Horovic), Pařízek píše zásadně k věci. To mu samozřejmě nebrání se občas poeticky rozletět, ale vısledkem přečtení jeho článků není povědomí o osobním životě pisatelově (jak se zvláště mladım autorům stává), nıbrž o podstatě myšlení a tvorby objektu, o kterém píše.