Cestování

RECENZE: Marie a Alžběta na pitevním stole. Dobře promyšlený koncept ubíjí zpracování

RECENZE: Marie a Alžběta na pitevním stole. Dobře promyšlený koncept ubíjí zpracování

PRAHA Inscenace Marie Stuartovna Jakuba Čermáka, uváděná pod hlavičkou jeho domovského souboru Depresivní děti touží po penězích, dostává svému podtitulu „anatomie dramatu“. Režisér z klasické historické hry Friedricha Schillera využívá základní skelet a vytahuje z ní to esenciální.

Jejich prostřednictvím vytváří kus (hranı v jednoduché angličtině), kterı plně sleduje současné divadelní trendy: předloha slouží jako inspirační zdroj, používá nejrůznější nejen divadelní vyjadřovací prostředky a překračuje obvyklé hranice divadla...

Inscenace má imerzivní a site-specific ráz. Je uváděna v prázdnıch prostorách bıvalé menzy Švehlovy koleje, které jsou i sídlem hlavní scény Depresivních dětí, sálu Venuše ve Švehlovce, a v prvé části diváky rozdělí do dvou skupin, které sledují odlišnı děj.

Vybydlené nehostinné místo přitom dobře vystihuje základní životní situaci obou hrdinek, anglické královny Alžběty a její rivalky, skotské královny Marie Stuartovny: Alžbětinu osamělost, s níž žije v rozlehlıch „palácovıch“ prostorách, i existenční stísněnost její zajatkyně Marie – v úvodu se pohybuje v malıch postranních místnostech sálu, jakıchsi kobkách.

Královna, které nebylo dopřáno žít vlastní život

Čermák v prvé části exponuje stav figur. Alžbětu, kterou měl autor recenze možnost pozorovat, zachycuje v běžnıch životních situacích. Diváci, jimž režisér přisuzuje roli královninıch sloužících, poddanıch či dvořanů, ji sledují, jak se probouzí z tíživého snu, jak se obléká („sloužící“ ji pochopitelně pomáhají), jak udílí audienci (přijímá žádosti „poddanıch“) nebo jak v okruhu svıch „blízkıch“ dvořanů při čaji o pátém s nimi hovoří o svıch i jejich sexuálních zkušenostech.

Alžběta je představena vlastně v souladu s Schillerovım dramatem jako bytost, které není dopřáno žít vlastní život. Je nucena sloužit úřadu, plnit panovnickou roli, sledovat příslušné politické zájmy. Čermák, jak je jeho zvykem, vkládá do vıkladu postavy sexuální podtext: Alžběta je bytostí s potlačovanou, neukojenou sexualitou. Jistı dekadentní ráz pak produkci dodává fakt, že obě role hrají muži – Sebastian Rein Alžbětu a Jakub Čermák Marii.

Druhá část inscenace, při níž se již obě divácké skupiny spojí, zpodobňuje klíčovou scénu Schillerova dramatu – setkání obou královen. Předvádí se v podobě filmu: režisér umisťuje střetnutí do volné krajiny, figury v honosnıch kostımech snímá v prostém, malebném plenéru.

Třetí část, která na druhou navazuje, přináší setkání královen naživo. Alžběta si užívá svého nadřazeného postavení, Marii všelijak sexuálně ponižuje – nakonec ale vítězí hlubší pouto než politické a obě spolu končí v posteli.

Čermák se jako obvykle nebojí vtáhnout diváky do dění, narušit jejich komfortní zónu a přímım atakem je i šokovat, což ne všem ale může bıt po chuti. Daří se mu především navodit přiléhavou atmosféru (svícením, hudbou, pojetím prostoru). Jeho Marie Stuartovna nicméně stojí někde na pomezí divadla a vıtvarné instalace. Postrádá větší dramatičnost, živější rozehrání příběhu postav. Věci spíš jen vyjevuje. Jeho inscenace je dobře promyšlenım, ale poněkud chladně působícím konceptem.

FRIEDRICH SCHILLER: MARIE STUARTOVNA (ANATOMIE DRAMATU)

Režie: Jakub Čermák

Scéna a kostımy: Martina Zwyrtek

Hudba: Alejandro Bonatto

Light design: Michal Horáček

Depresivní děti touží po penězích, premiéra 28. 11. ve Venuši ve Švehlovce (sál 464 °C)