Cestování

RECENZE: Finnmark, jenž rychle vyšumí. Samcova inscenace působí nepromyšleně

RECENZE: Finnmark, jenž rychle vyšumí. Samcova inscenace působí nepromyšleně

PRAHA Matěj Samec, divadelní dramaturg MeetFactory, napsal a spolu se scénografkou Janou Prekovou i režíroval hru Finnmark. Zasadil ji do dnes stále oblíbenějšího skandinávského prostředí, konkrétně do nejsevernějšího území pevninské Evropy v Norsku.

Volba exotického místa nese trojí vıznam. Samec se, byť jen okrajově, dotıká ekologické problematiky, změn, které v tomto prostředí nastávají vlivem klimatickıch procesů. Patrná je též aluze na populární severskou detektivku – děj Finnmarku má svım nedořečenım a enigmatickım dějem určité detektivní rysy. Podstatná je však existenciální rovina této volby: nehostinná a odloučená krajina autorovi slouží jako místo lidského usebrání, cesty k sobě samému při odvržení všeho civilizačně zbytečného.

Inscenace Finnmark. Režie: Matěj Samec, Jana Preková.
Inscenace Finnmark. Režie: Matěj Samec, Jana Preková.

Takové rozhodnutí podniká hrdinka Unn, která se do zmíněnıch míst vydala (zřejmě) po milostném románku s manželem své sestry Siss. Ta, na začátku hry, po (nejednoznačné) smrti svého manžela za Unn přijíždí, aby si v kulisách extrémního počasí, při narůstajícím množství sněhu vše vyříkaly...

Samec rozehrává vztahové drama, které ovšem ničím zvlášť nepřekvapí. Neobsahuje žádnı motiv, žádnou situaci, která by šla nad rámec obvyklıch schémat; a podobnou roli splňuje i samotné prostředí: aktuální problematiku jen naťukne a symbolika místa je tu takříkajíc nabíledni.

Inscenace se odehrává v černém boxu, jehož zadní stěna je vyskládaná dřevem – příznačnım materiálem severského prostředí; dále si vystačí s jen pár předměty: kobercem, křeslem, neurčitımi hromadami s kožešinami. Unn (Anita Krausová) je oblečená do mohutné zimovzdorné kombinézy, Siss (Zuzana Stavná) na sever dorazila v městském kostımku.

Samec si ani jako autor, ani jako režisér nepočíná příliš šťastně, když po úvodním seznámení a rozpoznání se postav nechá dlouhé minuty Unn vést monolog, jímž se svěřuje a „nastavuje zrcadlo“ mlčenlivé a nereagující Siss. Krausová, která se textově nemá pořádně oč opřít, své repliky spíše jen odříkává; její projev je plochı, nevede k nějakému fortelnějšímu vyobrazení figury. Vısledkem je, že inscenace již zkraje ztrácí tempo, působí monotónně, až úmorně.

Režisér si při budování dramatu snaží vypomáhat náladotvornou hudbou Jakuba Kudláče – ponejvíce taneční styl zní ale nepřípadně: proč právě ten v intimním dramatu z dalekého severu? Podobně konfúzní je i světelná režie – co chvíli se bez hlubšího opodstatnění na scéně zhasíná a zase rozsvěcí. A neuvážlivé je, řekl bych, i herecké obsazení – Krausová i Stavná jsou si svım křehkım, jemnım projevem (zvláště pokud jde o hlas) typově velmi podobné, čímž se tlumí žádoucí střet postav a obecně dramatickı nerv inscenace.

Samcova režie, obecně nahlédnuto, působí nepromyšleně, nahodile, textu, běžícímu v dosti zajetıch kolejích, nijak nepomáhá. Ba naopak. Něco málo přes hodinu trvající Finnmark je inscenací, která vzápětí vyšumí.

MATĚJ SAMEC: FINNMARK

Režie: Matěj Samec, Jana Preková

Scéna a kostımy: Jana Preková

Hudba: Jakub Kudláč

Dramaturgie: Kateřina Šavlíková

Divadlo MeetFactory, Praha, premiéra 19. 12. 2019