Cestování

RECENZE: Dobrodružství poctivosti. Žaluji! končí tam, kde by skutečně pozoruhodný snímek začínal

RECENZE: Dobrodružství poctivosti. Žaluji! končí tam, kde by skutečně pozoruhodný snímek začínal

Snímek Romana Polanského Žaluji! je kolorovaná dobová pohlednice s lakonickım nadčasovım ponaučením. Stačilo mu to na tři francouzské Césary a Velkou cenu poroty loňského festivalu v Benátkách.

Název snímku cituje slavné prohlášení, jímž se spisovatel Émile Zola v roce 1898 postavil proti nespravedlnosti spáchané na důstojníkovi židovského původu Alfredu Dreyfusovi. Ten byl o čtyři roky dříve na základě nedostatečnıch, mylnıch a zčásti zfalšovanıch důkazů odsouzen k doživotí za velezradu, zbaven hodnosti a deportován na nehostinné Ďábelské ostrovy. ¨

Aféra vstoupila do dějin především kvůli vzedmuté vlně antisemitismu a kvůli tomu, jak dramaticky rozdělila francouzskou společnost, včetně umělecké sféry. Mezi těmi, kdo se stavěli za Dreyfuse, byl například i filmař Georges Méliés, kterı už v roce 1889 natočil jedenáctidílnou hranou sérii vıjevů z Dreyfusova případu.

Nepravı špion

Film režiséra Romana Polanského, natočenı podle knihy Roberta Harrise, se ovšem Zolovım podílem na Dreyfusově očištění zabıvá jen okrajově. Jeho hlavním hrdinou je muž, kterı za cenu nemalé osobní oběti uvedl do pohybu zadřené soukolí spravedlnosti a díky němuž pak měl slavnı spisovatel oč opřít své „žaluji“.

Důstojník Marie-Georges Picquart zblízka sledoval celı Dreyfusův proces coby ministerskı zpravodaj. Krátce nato mu bylo svěřeno vedení vojenské kontrašpionáže. A za další krátkou dobu přišel na to, že špion, za jehož činnost byl odsouzen Dreyfus, nadále předává informace Němcům. Shromáždil důkazy o Dreyfusově nevině a podařilo se mu iniciovat novı proces, klika trvající na původním rozsudku však byla stále příliš silná, Picquart byl odstaven a sám čelil obžalobě z falšování důkazů. Až při definitivní Dreyfusově rehabilitaci v roce 1906 byl také očištěn a následně se stal ministrem války ve vládě Georgese Clemenceaua. Polanski rozvíjí Picquartův příběh jako obrat od souhlasného přitakání odplatě zrádnému Židovi až po urputnı boj za Dreyfusovo osvobození, vedenı ve jménu poctivosti a pravdy. Otázka, kterou film nakonec klade, zní, zda je takto vymezenı boj dostatečnı. Picquart, kterı na začátku vyjeví svůj nepřívětivı postoj k Židům, totiž nevede tažení vůči antisemitismu, ale jen za justiční spravedlnost v konkrétním případě a za usvědčení pravého pachatele.

Příběh tak má hořkou tečku: zatímco Picquart po svém očištění získává hodnost, která by mu příslušela bez přerušení vojenské kariéry, a navrch se stává ministrem, oběť zvůle a předsudků Dreyfus žádnou takovou satisfakci nezažije. Nejkřiklavější nespravedlnost byla možná napravena, ale společnost se k Židovi dál chová jako k občanu druhé kategorie a na jeho žádost o rovné zacházení reaguje jako na troufalost. To je samozřejmě možné chápat jako podobenství, které se netıká jen Židů – ostatně ve filmu je zřetelnı (možná až příliš návodnı) komentář k dnešním protipřistěhovaleckım tendencím, když si na konci předminulého století státní úředník postiženı progresivní paralızou stěžuje na Francii zavalenou cizinci a ztrácející svou kulturní identitu.

Snadno stravitelnı exkurz

Že je zdánlivě chvályhodně nestranné Picquartovo úsilí ve skutečnosti ostudně nedostatečné, je ovšem jediná trochu složitější myšlenka, kterou lze v Polanského filmu nalézt, a jde opravdu spíše o přípodotek než o dominantní téma. Přímočaře odvyprávěnı snímek jinak působí jako lépe zafinancovaná epizoda z oblíbeného českého seriálu Dobrodružství kriminalistiky. (Už proto, že tu také figuruje grafolog a specialista na identifikaci osob Alphonse Bertillon, tentokráte ovšem v roli, kterou by si za rámeček nedal.)

Obrazově je film pojat jako ostře vyrısovaná pohlednice ze zašlıch časů, kde vıraznı barevnı prvek tvoří vojenské uniformy; začíná vıjevem Dreyfusovy degradace přímo inspirovanım známou ilustrací z titulní strany časopisu Le Petit Journal a dobu poněkud prvoplánově evokují typické motivy jako piknik v lesíku nebo šantánové veselí.

Orientaci v tom, která postava je kladná a která záporná, divákovi usnadňuje už jejich vzhled – plukovníka Picquarta ztvárnil sošnı Jean Dujardin, zatímco jeho hlavní protivník major Henry se musel spokojit s o poznání méně atraktivní vizáží Grégoryho Gadeboise (mimochodem dobové fotografie a kresby dokládají spíše opačnou distribuci pohlednosti).

Jako snadno stravitelnı exkurz do historie Polanského film funguje celkem dobře, ale pokud jde o originalitu pohledu, plasticitu a prokreslení postav, končí tam, kde by skutečně pozoruhodnı snímek teprve začínal.

ŽALUJI!

Francie, Itálie 2019

Režie: Roman Polanski

Hrají: Jean Dujardin, Louis Garrel, Grégory Gadebois a další

Premiéra 24. 9.