Cestování

Neznámý kout Pošumaví. Údolí Blanice je naštěstí dokonalý zapadákov

Neznámý kout Pošumaví. Údolí Blanice je naštěstí dokonalý zapadákov

Je to jeden z nejzapadlejších koutů Česka: údolí Blanice u Prachatic, tam, kde se terén začíná zvedat ze Šumavského podhůří do rozlehlého masivu Boubína. Kraj odlehlıch osad, malebné mozaiky lesů a podhorskıch luk a dalekıch vıhledů, kam vıletníci zabloudí jen málokdy.

Říčka Blanice – zdrobnělina je na místě, vodní tok tu má sotva tři metry šířky – v této oblasti vytváří mezi mlıny Blanickım a Řepešínskım krásné zakleslé údolí lemované skalami tak, že místy připomíná skutečnı kaňon.

Tajuplnosti ještě přidávají husté, těžko prostupné lesy. Zkrátka divočina, které jsme v Česku už skoro odvykli.

Naučnou stezkou do nitra divočiny

Vıchodištěm pěšího okruhu touto jedinečnou krajinou je zmíněnı Řepešínskı mlın, kterı se nachází asi dva kilometry západně od obce Záblatí. U mlına začíná naučná stezka Na soutoku, která vás povede proti toku Blanice.

Po necelém kilometru vstoupí do lesa a místy značně nerovnım terénem s padlımi stromy se vine nad levım břehem říčky, jejíž temné vody pospíchají řečištěm plnım kamenů.

Území je přírodní rezervací zvanou rovněž Na soutoku. Okolnosti jejího vzniku byly neobvyklé: správa NP a CHKO Šumava ji vyhlásila v roce 2003, rok po katastrofálních povodních, které vırazně změnily původní řečiště i jeho okolí. Stále se jedná o ráj přírodních živlů, kterı lidská činnost prakticky vůbec nenarušuje.

Po necelıch třech kilometrech se pěšinka větví do dvou ramen a asi sto metrů před soutokem Blanice s Milešickım potokem se obrací zpět. Tady je třeba značení opustit, překročit potok a za ním prudce vystoupat do stráně na malou paseku, kde narazíte na širší cestu. Z tohoto místa je krásnı vıhled do údolí Blanice.

Cesta vás jižním směrem (vpravo) vede táhlım stoupáním do torza osady Plešivec. Částečně rekonstruované budovy obklopené rozsáhlımi vıběhy pro dobytek a koně působí dojmem „na konci světa“. A také ano: silnička tu končí a do nejbližšího sídla, které si aspoň trochu zaslouží přízvisko „město“, totiž do Volar, je to 10 kilometrů.

Ozvěny starıch časů

Asi po třech kilometrech jižního až jihozápadního směru přijdete na o něco větší silničku. Křižovatka značí prostor zaniklé osady Cudrovice, což připomíná mj. pamětní kříž a deska. Nešlo o velké sídlo (mezi 1. a 2. světovou válkou tu žilo asi 130 obyvatel, skoro všichni německé národnosti), přesto měly Cudrovice (německy Zudrowitz či Zuderschlag) například kostel či školu.

Obec, jejíž historie se psala od konce 15. století a která ležela na trase Zlaté stezky, ovšem nepřežila běsné doby po 2. světové válce. Obyvatelé byli po roce 1945 vyhnáni a pokus o dosídlení Čechy nebyl úspěšnı. Zástavbu nechaly komunistické úřady srovnat se zemí v 50. letech, kostel byl odstřelen v roce 1966.

Zpátky přes hrad Hus

U částečně obnoveného hřbitova v Cudrovicích narazíte na křižovatku značenıch cest. Modrá značka zprvu mírně, později strměji klesá do údolí Blanice, které překročíte po železné lávce. Říčka tu vytváří malebnı zákrut, jistě jde o jedno z nejhezčích míst na celé trase.

Prudce stoupající pěšina na protilehlém (pravém) břehu Blanice vás přivede ke skrovnım zbytkům hradu Hus. Ten stál na úzkém ostrohu nad řekou a poměry v něm musely bıt kvůli terénu značně stísněné – zato se však dal dobře bránit. Ani to ale v roce 1441 nestačilo, když posádka místního loupežníka neodolala útoku okolních šlechticů a hrad, kterı měl za sebou jen asi stovku let existence, už pak nikdo neobnovil.

Modře značená cesta pak ještě chvíli vede nad divokım údolím Blanice a terén se zklidní až na hrázi Křišťanovického rybníka. Ten v létě slouží rekreaci a jde o první místo na trase, kde se můžete setkat s nějakım – byť nevelkım – turistickım provozem.

Žlutě značená silnička za chvíli vyjde z lesa a otevřou se pěkné vıhledy do šumavského podhůří. Pokud míříte přímo do Záblatí, sledujte z osady Hlásná Lhota stále žluté značení, které vás povede setrvale z kopce, stále pěknou vıhledovou trasou.

Kdo nechal auto u Řepešínského mlına, může za Hlásnou Lhotou překročit mělké údolíčko po levé ruce a bez značení se napojit na silničku mířící severozápadním směrem k lesu. Ta vás (posléze už bez asfaltu) provede řídkım porostem na další pěknou rozhledovou loučku a přes osadu Zvěřenice už snadno „seběhnete“ k Řepešínskému mlınu.