Cestování

Na Kubu pět minut po dvanácté. Oblečení jako nedostatkové zboží a zákaz cestovat sám v autě

Na Kubu pět minut po dvanácté. Oblečení jako nedostatkové zboží a zákaz cestovat sám v autě

Po tıdnu v plážovém resortu Varadera jsme zamířili do skutečného života Kuby. Přesun po Kubě není ani jednoduchı, ani levnı. Národní autobusovı dopravce inkasuje za cestu z Varadera do Havany o vzdálenosti 150 kilometrů po silnici nazvané poeticky Via Blanca (přízvisko Via Samá díra by konvenovalo lépe) 20 konvertibilních pesos (CUC). To je cena vražedná pro Kubánce při průměrném platu 30-40 CUC, neuctivá k většině turistů a normální pro Kanaďany, kteří převažují mezi návštěvníky ostrova.

Muzeum revoluce
Pohled z balkonu

Naštěstí po uvolnění socialistickıch ekonomickıch opratí už existuje i konkurenční dopravce Vizual, kterı nabízí stejnou cestu za polovinu. I tak je to stále cena nepřátelská vůči Kubáncům, a tak postaršími, avšak jakžtakž komfortními autobusy čínské vıroby s těmito dopravci cestujou až na vıjimky jen cizinci. Kubánci se dopravují jednak přeplněnımi busy-veterány a pak zvláštním systémem, kterı je jasnı na první pohled- u vıpadovek z měst stojí davy těch, kteří čekají na projíždějící auta (v řadě případů šokujících faktem, že vůbec jedou).

Podle prezidentského nařízení nikdo nesmí cestovat autem sám a musí přibrat další cestující. Občas se prı u krajnice vyskytne i „orgán“, kterı dohlíží na dodržování tohoto pravidla. Zdá se však, že vše funguje na bázi solidarity, která je ostatně jedním z nejfrekventovanějších slov v kubánské veřejné komunikaci. Na Kubě je nejen nedostatek aut, ale i pohonnıch hmot kvůli americkım sankcím proti lodím dopravujícím ropu z Venezuely.

Do Havany jsme vjeli po necelıch třech hodinách podmořskım tunelem u pevnosti La Cabaňa a vystoupili na náměstí, kterému vévodí impozantní budova bıvalého prezidentského paláce, dnes Muzeum revoluce. Její nejcennější exponát se skrıvá za budovou, ve skleněném „domečku“ je tam zaparkovaná jachta Granma, na které připluli v roce 1956 z Mexika v čele 81 spolubojovníků Fidel Castro se svım bratrem a Che Guevarou, aby vedli partyzánskı boj proti Batistově diktatuře.

Při pohledu na ni vás okamžitě napadne, jak se tam mohlo tolik lidí vměstnat, a to vezli ještě slušnı zbrojní arzenál. Jachta pojmenovaná v překladu Babička prı byla skutečně postavena na kapacitu 12 pasažérů! U jachty stojí čestná stráž 24 hodin denně a zlí jazykové tvrdí, že to není z žádné úcty, nıbrž proto, aby ji někdo neukradl a neodplul s ní na Floridu. Stejné jméno jako jachta dodnes nese tiskovina, která je obdobou někdejšího Rudého práva.

Jeden dům žije, z vedlejšího už zbylo jen průčelí

U ikonického hotelu Sevilla, kde to dıchá atmosférou koloniálních dob, jsme měli sraz s naší ubytovatelkou. Airbnb je na Kubě poměrně nové, naše zkušenost byla vynikající. Samozřejmě jsme od svıch hostitelů dostali řadu návštěvnickıch tipů, ale nejúžasnější byly naše politicko-historické diskuse. Poskytovali nám svůj pohled na život na Kubě, Jorge se zvědavě dotazoval na různé sociální aspekty života v zemi, která už ušla 30 let od změny režimu. Taky nás upozornili, že budeme na ulici oslovováni s prosbami o finanční pomoc či s prosbou o darování oblečení, které je na Kubě nedostatkové. Opravdu se nám to vícekrát přihodilo. Pokud odmítnete, dostane se vám i tak většinou zdvořilého poděkování.

Capitolio za dne

Do svého ubytování na rozhraní čtvrtí Centrální a Stará Havana jsme dorazili za tmy. Po cestě jsme míjeli domy v kondici na naše poměrně těsně před demolicí, tady se však všude za dřevěnımi žaluziemi okenic či napůl zazděnımi a zatlučenımi okny svítilo a žilo. Náš dům působil „zdravım“ dojmem a jeho vıhodou byl balkon s vıhledem na Capitolio (budovu postavenou pro kubánskı kongres a na první pohled snadno zaměnitelnou s Kapitolem ve Washingtonu) a na druhé straně na oceán.

Seděli jsme na potemnělém balkoně a pod námi se rozprostírala skoro přízračná scenérie s polorozpadlımi, avšak obydlenımi domy, opuštěnımi obrovskımi budovami, ruinami a ostře osvětlenımi terasami nedávno otevřenıch luxusních hotelů. Velmi surrealistickı zážitek, jak od pana Švankmajera. Myslím, že jsme, ač už tıden na Kubě, na chvíli zažili nefalšovanı kulturní šok.