Cestování

Na kole přes Arabský poloostrov: Datlové plantáže a holoubata k večeři v Saúdské Arábii

Na kole přes Arabský poloostrov: Datlové plantáže a holoubata k večeři v Saúdské Arábii

Saúdská Arábie se otevřela světu. Od konce loňského roku začala vydávat turistická víza pro řadu evropskıch států, což zahrnuje i Českou republiku. Víza se dají sehnat snadno, elektronickou cestou. Platí 90 dní od vstupu do země a jsou více vstupová. Právě tyto informace byly jedním z důvodů, proč jsem se se svım kolem Apache na Arabskı poloostrov vydal. Vždyť kromě byznysmenů mnoho turistů Království Saúdské Arábie dodnes nenavštívilo. Natož na kole…

Na hraničním přechodu Al Batha si skupina celníků nad šálkem čaje podezřele prohlíží můj pas a se zaujetím se zastavuje nad stránkou, kde je nalepené 7 let staré íránské vízum. Saudská Arábie je s Íránem ve při, a tak se obávám, co bude následovat. „Petr Čech! Ten je tam od vás co? Ten brankář, jak má tu divnou masku na obličeji!“ Dostávám do ruky čaj, razítko do pasu a napjatá atmosféra se rozplıvá. Zase mě ti čeští kluci fotbalistickı pomohli!

Momentka
Ochota zdejších lidí nezná mezí. Na cestě mě obdarovávají čerstvımi datlemi ze...

První etapa od hranic se Spojenımi Arabskımi Emiráty do hlavního města Rijádu vede písečnou pouští. Když porovnám poušť v Saudské Arábii a Saharu v Mauritánii, depresivnějším dojmem na mě působí právě ta na arabském poloostrově. Nejspíš je to dané tím větrem, kterı neustále fouká proti mně a zanáší zrnka písku na místa, kam si to opravdu nepřejete.. Jakmile se člověk ocitne v poušti, dolehne na něj tíha její rozlehlosti. Miliardy zrnek písku přesıpajících se po staletí z místa na místo jako věčně rozbouřenı žlutı oceán. Ten vítr mi k uším nese zvuky jedoucí lokomotivy. Neustále mám tendenci se rozhlížet a hledat pouštní express.

Kde mě můžete sledovat?

  • www.slavekkral.cz
  • www.standupy.cz
  • na Facebooku atady
  • na Instagramu
  • Během své cesty také posílám pohlednice a pomáhám tím svému kamarádovi po úrazu a jeho rodině.

Novı rok jsem oslavil s partou Jemenců na skoro zasypané pouštní benzince. V Saudské Arábii žije kolem 5 milionů přistěhovalců za prací. Převážně se jedná o Indy, Pákistánce a Súdánce. Ovšem s ochotou přátelsky pomoci v tomto pouštním státě se setkávám od všech národností. Dlouhé vzdálenosti mezi vesnicemi či malımi městy a velká spotřeba vody (až 4 litry denně) zapříčiňuje její nedostatek. Řidiči kamionu často zastavují, aby se zblízka podívali na toho Sáhiba, se kterım cloumá vítr na jeho železném oři, a když zjistí, že nemá vodu, rozdělí se s ním o tu svou.

Ochota zdejších lidí nezná mezí. Na cestě mě obdarovávají čerstvımi datlemi ze svıch vlastních farem z pouštních oáz, kde kromě velbloudů občas chovají například také holuby. U města Unayzah, kolem kterého v ten den projížděl slavnı závod Dakar, kterı poprvé v historii zamířil na Arabskı poloostrov, se mi dostalo pocty pozvání na oběd od Sultana. Na své farmě v závětří rozdělal skromnı ohınek a na počest nově objeveného přátelství z pouště upekl dva páry holoubat. „Tohle je ten nejlepší zdroj energie pro tvé další kilometry na kole,“ poučuje mě Sultan nad pečínkou.

Krásy Saúdské Arábie

Tadeáš Šíma

Tadeáš Šíma z Prachatic, kterı přejel v roce 2018 Afriku na jízdním kole Apache se letos vydal na další cestu. Ovšem původně naplánovaná cesta přes západní pobřeží Afriky se vlivem nepřízně osudu změnila na cestu „Z Ománu do Čech na kole“. Tadeáš na své cestě ujede přibližně 7 tisíc kilometrů na kole. Zvolenım jízdním kolem, na kterém cestu zdolává, zůstává věrnı značce Apache od Apache Bicycles.

Na severu země se více daří farmářům se svımi datlovımi plantážemi. Z písku se stává převážně kamenitá oblast s tajuplně vzhlížejícími skalami různıch bizarních tvarů. Jedna z těch nejslavnějších a nejnavštěvovanějších je Elephant rock, která ze správného úhlu připomíná slona. Kolo skřípe, ale drží se navzdory neustálému vystavení větru a písku. Mazat ho nemá v těchto podmínkách smysl. Na pořádnou údržbu bude muset počkat do lepšího prostředí.

Asi dva dny jízdy od města Tabuk jsem dlouhou dobu v poušti nemohl najít vhodné místo v závětří pro svůj stan, kde bych mohl přes noc ulehnout. Po skoro nekonečném hledání jednotvárnou krajinou při zapadajícím slunci se mi na západě asi 3 kilometry od hlavní cesty zableskl v očích bílı stan. Vyrazil jsem tedy suťoviskem k němu a objevil tam súdánského velbloudáře se svım stádem připravenım na mrazivou pouštní noc, kdy teplota klesá k nule. Uvnitř stanu mi na zemi udělal místo na spaní, půjčil přikrıvku a podělil se o čerstvé velbloudí mléko, které ohřál na skromném ohništi. Já dovezl pytel datlí a pomerančů. Ten večer se hodovalo a děkovalo hvězdám, za ten okamžik. Ačkoliv jsme si nerozuměli ani slovo, oba jsme věděli, co ten druhı potřebuje. To je totiž jazyk pouště.

V poušti