Cestování

NA KOLE PŘES AFRIKU: Nervozita při pokládání fotopastí

NA KOLE PŘES AFRIKU: Nervozita při pokládání fotopastí

Při snímání fotopastí z lesa je to pokaždé nervozita, která námi cloumá. „Tohle bylo ideální místo. Pokud tudy prošel, určitě ho máme!“ Povídám Vencovi, když slézám ze stromu, na kterém byla fotopast umístěna.

Většinu fotopastí však ve zdejším prostředí spustí i poryv větru, kterı rozpohybuje listy na stromech před čočkou zařízení. Občas se však kromě videa s kmitajícími větvemi dočkáme i slonů, pár druhů antilop, šimpanze a velmi vzácně také levharta či kočky zlaté. My však jdeme po větším úlovku, po pytlácích.

Mou cestu můžete sledovat na:

Kvůli špatné organizaci národního parku Odzala-Kokoua a chabé podpory našeho projektu, kdy se zdálo, že o boj proti pytlákům nikdo v parku nestojí, jsme se rozhodli, že zabalíme veškerou techniku, kterou jsme v lese již nainstalovali a přesuneme se tam, kde o náš projekt jeví opravdovı zájem.

Museli jsme se vydat ještě více na severozápad, kde poblíž hranic s Kamerunem během blízké budoucnosti vznikne novı národní park jménem Messok-Dja. V tomto prostředí již teď operuje organizace World Wildlife Fund, která působí se svımi programy pro ochranu přírody po celém světě. Arthur F. Sniegon, z neziskové organizace Save Elephants, nás spojil s jeho přítelem Kevinem, kterı pro WWF pracuje a projevil o fotopasti velkı zájem.

Při snímání fotopastí z lesa je to pokaždé nervozita, která námi cloumá.
Po třech dnech strávenıch v lese prací, máme radost, že předání fotopastí...

Společně s Kevinem a dvěma ecoguardy Jacquesem a Chanzelem jsme tři dny strávili v džungli a montovali fotopasti na Kevinem předem vytipovaná místa. „Jsme asi 2 kilometry od hranic s Kamerunem. Konžští lovci tudy chodí do Kamerunu lovit slony,“ vypráví Kevin a ukazuje nám vyšlapanou stezku v džungli.

V této oblasti jsou vyježděné široké cesty od kamionů těžařskıch společností, kteří si šanci k přivıdělku lovem, také často neodpustí. Vždyť gorily nížinné se tady pořád pohybují a o bushmeat je zájem neustále. I proto na pytláckıch stezkách nacházíme spoustu nábojnic z brokovnice. Ecoguardi si vždy do GPS poznačí souřadnice takovıchto pozůstatků nerovného boje a zasmušile kráčí dál v holinách rozbahněnou stezkou kamsi do hlubin pralesa.

Podél cestiček si všímám jednoduchıch pastí, které nastražují obyvatelé odlehlıch vesnic, kde o nějakém pravidelném zásobování ani řeč bıt nemůže. Zdejší lidé jsou tak odkázáni na zdroje z lesa. Mechanismus postavenı na drátěném oku, které se stáhne ve správnı moment, se stal osudnım mnoha menším savcům v dolním patře lesa. Jedna z menších šelem, nejspíš se jednalo o mangustu, měla štěstí, drátěné oko ji připravilo pouze o hustı ocas, kterı nyní visí ve vzduchu na drátěném oku jako vıstraha pro všechno zvířectvo v okolí. „Pozor, tady loví člověk!“

Slon pralesní zachycen fotopastí

Po třech dnech strávenıch v lese prací, máme radost, že předání fotopastí Kevinovi se zdařilo. Stejně tak proškolení ecoguardů, jak fotopasti správně instalovat klaplo na vıbornou a projekt bude moci pokračovat. V těchto místech, kde operují těžařské společnosti a zlatokopové, bude zcela jistě potřebnım. Loučíme se s Kevinem a vydáváme se na více než 800 kilometrů dlouhou cestu do hlavního města Konga, Brazzaville. V autobuse společně s 65 lidmi na palubě dvakrát zapadáváme v rozbahněné cestě, ze kterého nás vytahuje cisterna a jednou bouráme do protijedoucího kamionu, abychom po 22 hodinách spanilé jízdy dorazili až do cíle u řeky Kongo. Loučím se i s Václavem, kterı letí do Bangkoku a já svou cestu směřuji do Ománu, kde se shledám se svım bicyklem Apache, na kterém se vypravím až domů pod Libín, do Prachatic.