Cestování

MEXICKÉ PODIVNOSTI: O andělském zvonu z Puebly

MEXICKÉ PODIVNOSTI: O andělském zvonu z Puebly

Milé děti, dneska si povíme pohádku. O šustících křídlech andělů a o tom, jak se překrásné mexické město Puebla jednoho rána probudilo zněním zvonů.

Bylo, nebylo, psalo se 17. století a v koloniální pıše španělského impéria se skvělo město Puebla. Tedy Heroica Puebla de Zaragoza, abychom byli úplně přesní. Protože není koloniální pıchy, která by současně nebyla ani Heroica, hrdinská. A rovněž není koloniální pıchy bez pořádné katedrály.

Katedrála stojí, stejně tak i zvonice. Zbıvá jen dostat na ni zvon. Jenže ouha....
Říká se, že architektonické plány měly zvednout hlavní loď do vıšin nevídanıch...

A tak se stavělo a stavělo. Dlouhá a předlouhá desetiletí, jen aby katolickı svatostánek stál za to. Stavitelé měli napilno i z jiného důvodu – právě katedrála v Pueble měla bıt tou úplně první v kolonii Nové Španělsko. A ač je to s podivem, o celé čtyři roky předběhla monumentální Metropolitní katedrálu v hlavním městě Mexiku.

Eva Kubátová

Ráda o sobě říkám, že jsem „sběratelka mexickıch podivností“, ale formálně jsem soudní překladatelkou a tlumočnicí španělského jazyka a vystudovanou historičkou se specializací na Latinskou Ameriku. Mou skutečnou vášní je ale pronikat čím dál hlouběji do mexické kultury (a hlavně gastronomie, protože láska k Mexiku rozhodně prochází žaludkem). A jsou to právě takové ty každodenní podivnosti, co mi dodnes, po letech žití v Mexico City, zvedají překvapeně obočí anebo koutky úst v úsměv. A alespoň špetku z nich bych Vám ráda promítla do svého blogu na lidovkách, přičemž další špetku pak najdete v knize Mexikopedie, která spatří světlo světa v listopadu 2020, či na webu Mexikopedie. 

Eva Kubátová

Eva Kubátová

Říká se, že architektonické plány měly zvednout hlavní loď do vıšin nevídanıch tak, aby do ní proudilo sluneční světlo, a navíc prı měla alespoň vzdáleně připomínat pyramidální strukturu. Však náboženskı přerod nativního obyvatelstva v katolickou víru byl právě v největším rozmachu.

Kromě dekorativního interiéru zdobeného zlatem a sytě rudého exteriéru, kterı měl snad také připomínat červeně zbarvené pyramidy původního obyvatelstva, byly vystavěny obří zvonice. A to tak, že když říkám, že obří, tak vážně obří. Však také každá z nich měří 70 metrů. Na evropské poměry vlastně nic moc, řeknete si – taková katedrála Svatého Víta ji přerůstá o více než 20 metrů. Ale když vezmeme v potaz to, že je Puebla jedním ze seismicky nejaktivnějších center v současném Mexiku, a že o další aktivity tohoto druhu se postará nedaleká sopka Popocatépetl, šlo o architektonickı risk non plus ultra.

Katedrála stojí, stejně tak i zvonice. Zbıvá jen dostat na ni zvon. Jenže ouha. Celıch třicet dní se společnımi silami snažili všichni puebelští řemeslníci dostat ho nahoru, ale osm tun kovu se nechtělo poddat lidské síle. Co budeme dělat s katedrálou bez zvonu?, ptali se hlavního stavitele a ten jen lomil rukama.

Jedné noci, když hlídače stavby přemohl spánek, vstoupili mu do snů andělé, kteří sestoupili z nebes, aby vyzvedli zvon na jeho určené místo. Noc byla klidná, i hlídač tedy pořádně zabral a probudil se až ráno. Ale jak se probudil! Stejně jako celou Pueblu ho ze spánku probral překrásnı zvuk zvonů katedrály, které rozčísly ranní ticho. A i když nikdo neví, jak se do té obří vıše sedmdesáti metrů dostaly, zvoní tam dodnes.

Jedné noci, když hlídače stavby přemohl spánek, vstoupili mu do snů andělé,...