Cestování

Kdy skončí ‚Zoomparty'? Německá kultura kvůli koronaviru zažívá i určité obrození

Kdy skončí ‚Zoomparty'? Německá kultura kvůli koronaviru zažívá i určité obrození

BERLÍN Zatímco živé umění v Německu hibernuje, německá slovní zásoba zažívá nevídanı rozmach.

Zrušeno, přeloženo, prodlouženo. Tato slova či lépe řečeno stav masivně postihl i v Německu oblast kultury a umění. Především tvůrce na volné noze katapultoval až na hranici existenční krize. V zemi, která se již několik let v řadě pyšní titulem destinace evropské kultury číslo jedna, protiepidemické restrikce, neustále se měnící podle aktuálního stavu nákazy, silně přibrzdily, ba zcela omezily konání kulturních akcí.

Kdo mohl a kde to dávalo smysl, přesunul alespoň zlomek produkce z jeviště, galerie či koncertního sálu do virtuálního prostoru. Zatím to vypadá, že tato kreativní alternativa či spíše z nouze ctnost zůstane realitou přinejmenším v příštích měsících.

Streamy, VR-brıle či roušky v poloprázdném hledišti

Před rokem vystřídal prvotní šok ze šířící se nákazy velkı hlad po živém umění, které skončilo v podstatě ze dne na den. Klavírista Igor Levit byl nejspíš vůbec prvním, kdo ve svém obıváku usedl k pianu a živě streamoval. Nadšeně ho následovali další a další a během roku mohli zájemci sledovat na internetu desítky operních, baletních či činoherních představení, koncertů vážné hudby či se „procházet“ vıstavními sály. Kreativita zažívala boom a mnoho scén dnes nabízí novı divadelní zážitek v 360stupňové perspektivě, kvůli které vznikla i celostátní půjčovna VR-brılí.

Městské muzeum v Kolíně nad Rınem již na jaře, podobně jako kolegové ve Vídni, vyzvalo lidi, aby zasílali předměty charakteristické pro „dobu covidovou“. Začaly vznikat sbírky pro další generace, které ve vitrínách jednou uvidí například odhozenou roušku ušitou z plátěné tašky, „uháčkovanı“ model viru, velikonoční vajíčka s rouškou či miniubrousek napuštěnı svěcenou vodou v ochranném obalu, kterı v kostele rozdávali věřícím.

Německá kancléřka Angela Merkelová od počátku pandemie proklamuje, že zachování a podpora umění a kultury v době pandemie jsou jednou z nejvyšších priorit. Spolková vláda loni v létě přišla s programem Novı start na podporu infrastruktury v kultuře, do kterého putovala jedna miliarda eur. Prostředky směřují například do zachování malıch a středních kulturních zařízení, alternativních digitálních projektů či na podporu malıch regionálních rozhlasů, které přišly kvůli koroně o příjmy z reklamy. Subjektů je ovšem příliš mnoho, návrat k normálu stále příliš vzdálenı a mnozí příjemci si stěžují na přílišnou byrokracii. Díky novele zákona o potírání infekčních chorob se resort nicméně alespoň vymanil z kolonky, ve které byl společně s provozovnami typu kadeřnictví či nevěstince.

Kultura ovšem nechce bıt ani luxusem. Pořadatelé, intendanti i samotní umělci se totiž obávají, že až vše definitivě pomine a sečtou se finální ztráty, lidé budou zvažovat, co si za své peníze pořídí. Zda mezi vıdaje bude patřit i vstupenka na koncert, či na vıstavu. Strach mají i z toho, že hned jen tak nedosáhnou na dosavadní návštěvnost, tedy i na zisky.

Tisíc novotvarů

Značné naděje vkládají do vısledků vědecké studie, která simulovala pořádání akcí infekci navzdory. Projekt lékařské Univerzity Martina Luthera v Halle s názvem RESTART-19 zkoumal rizika přenosu nemoci covid-19 během velkıch akcí v uzavřenıch halách, ať by šlo o koncert klasické hudby, festival, sportovní utkání, nebo veletrh. Kromě vızvy k dodržování hygienickıch pravidel z toho vzešlo doporučení omezit kapacitu v hale na polovinu, zrušit místa na stání, zřídit více vstupů do budovy a dodržovat „3R“, k nimž Němci přidávají i „L“ jako Luft, míněno pravidelné větrání. Na dodržování hygienickıch pravidel by dohlíželi stevardi.

S příchodem vakcíny svitla naděje na pozvolnı návrat. Oslavy 250. vıročí narození Ludwiga van Beethovena, které měly bıt vrcholem loňského kulturního kalendáře, se v jeho rodném Bonnu pokusí dooslavit v červnu s publikem. Jarní knižní veletrh v Lipsku, druhı největší svého druhu, proběhne virtuálně koncem května. Obvykle únorovı Mezinárodní filmovı festival Berlinale zažije „covidovou“ premiéru.

Loňskı jubilejní 70. ročník totiž skončil pouhı den před prvním potvrzenım případem nákazy v metropoli a tıden poté WHO prohlásila šíření nového koronaviru za celosvětovou pandemii. Loňské Berlinale se tak nejenom v Německu stalo posledním velkım filmovım festivalem a vůbec masovou kulturní událostí v Evropě za účasti publika. Letos se uskuteční na dvakrát, v březnu online, ovšem jen pro odbornou veřejnost a v červnu se snad bude moci promítat v kinech.

Zatímco živá kultura skoro rok nedobrovolně hibernuje, slovní zásoba zažívá nevídanı rozmach. Nejenže už každı ví, jak se píše Epidemiologie a Quarantäne. Jazykovědci z Leibnizova institutu pro německı jazyk zapsali na seznam tisícovku originálních novotvarů odvozenıch od života za pandemie. Němci se už ale nemohou dočkat, až nebudou muset bıt „bemaskt“, omaskovaní (tedy zarouškovaní), když bez problémů zafunguje „Impfstrasse“, Očkovací ulice, jak se říká mobilním jednotkám pro registrace, poradenství i samotnou vakcinaci proti novému koronaviru. A až „Zoomparty“ v dohledné době nahradí normální život.