Cestování

Kanaďané nechodí pěšky a staré domy tu nenajdete. Staví se ze sádrokartonu a dřeva, říká Čech

Kanaďané nechodí pěšky a staré domy tu nenajdete. Staví se ze sádrokartonu a dřeva, říká Čech

Jiří Krupka se přestěhoval do Kanady emigroval v roce 1984 a zůstal zde natrvalo, sní ale o tom, že se v důchodu vrátí do Česka. „Miluji českou kuchyň, takže mi tu chybí. České restaurace v Ottawě nejsou (pár bylo, ale zanikly), takže si česká jídla vaříme doma. Nebo chodíme k Němcům, Polákům, Maďarům, kteří vaří podobně,“ říká.

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Obrovská, rozlehlá země, placaté továrny, široké silnice a ulice, málo lidí chodí pěšky, protože je všechno dál a více se jezdí autem. Žádné staré budovy, obytné domy ze dřeva a sádrokartonu, nikoli z cihel a betonu.

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterıch žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu [email protected] Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".


Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazil? Je nějakı českı zvyk, kterı byl pro okolí krajně nezvyklı?

V Kanadě se snad ani „narazit“ nedá. Je to země emigrantů, velmi tolerantní a vlídná. Ale vzpomínám si, že když jsem jezdil na závody šermovat, kluci se mi smáli, že jím chleba se sádlem. Prarodiče bydleli na vesnici a chovali prasata. Ale ani v Československu (ve městech) nebyl chleba se sádlem jako svačina populární. A také bylo nezvyklé pro kamarády vidět v létě u vody „závodní plavky“ (zde jim říkali speedo, doma to byly isky) a někteří se smáli, protože jim to připadá „gay“ nebo evropské“, v Kanadě nosí chlapci a muži strašně veliké trenırky (někdy až po kolena) jako plavky. Cože je podle mého nepraktické, ovšem už se to kopíruje i v Česku. Ženy mohou chodit v dvojdílnıch plavkách a muži nemohou mít kratší plavky, aby se opálili? Je to blbost a hloupá móda, no ne?

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
O tom velmi silně uvažuji a sním. Rozhodně na důchod (za deset let). Možná i dříve.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Miluji českou kuchyň, takže mi tu chybí. České restaurace v Ottawě nejsou (pár bylo, ale zanikly), takže si česká jídla vaříme doma. Nebo chodíme k Němcům, Polákům, Maďarům, kteří vaří podobně. Kanaďanům česká kuchyně chutná, ale pokud vím, moc ji nevyhledávají. Knedlíky a omáčky neznají. To je typicky české. Je to tak, když na ten pokrm nejste zvyklí, tak vám nechybí. I když by vám třeba chutnal. Tak to vidím já.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Máme dva kluky (25 a 22 let). Mluvím na ně jedině česky a oni česky rozumí, také mluví, ale s chybami (těžko skloňují, neumí vykat). Manželka není česká a mluvila na děti španělsky do jejich 6 let. Oni pak chodily do sobotní španělské školy od jednoho roku do osmi let. Kupodivu dodnes mluví a rozumí česky trochu lépe něž španělsky. Můj starší syn právě začal pracovat v Praze. Jsem za to moc rád, že se mu v Česku líbí natolik, že tam chce žít a pracovat. Ještě neví, na jak dlouho.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slıcháváte, když řeknete, že jste z Čech?
Říkám, že jsem z Československa. Lidé se ptají, jestli jsem Čech nebo Slovák. Pak vědí, že máme dobré pivo, že Češi jsou dobří v hokeji a v tenisu. A že Praha je krásné město. Tady bych rád poznamenal, že se mi nelíbí, když říkají, že Česko je jen malá země a tudíž nemůže to a ono jako jiní mohou. Jako Češi máme bıt na co hrdí. Na svou historii, kulturu, průmysl, ekonomickı růst a hlavně překrásnou, malebnou zem. Máme to všude blízko.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Zdá se mi, že politika v Kanadě a v Česku je velmi podobná. Obě země jsou demokratické. A v demokracii je těžké vyhovět jen jednomu. Globální problém demokratickıch zemí je přílišná demokracie. Hlučná „menšina“ mlčící většinu překřičí. A tradiční hodnoty jsou téměř tabu. Lidé se bojí nahlas říct, co si myslí, aby někoho neurazili. Zvláště v politice je to patrné. Leader opoziční konzervativní strany Andrew Scheer je katolík a bojí se odpovědět na otázku: „ „Myslíte si, ze gay svatba je hřích?“ Scheer se bojí stát za vlastním přesvědčením a náboženstvím, které je přece chráněné. Za to ho nemůže nikdo hanit, že nepropaguje zájmy LGBT komunity. Je to smutné.