Cestování

Jak se žije Čechovi pod arktickým sluncem, které nezapadá. O půlnoci se chodí na golf i na výlety

Jak se žije Čechovi pod arktickým sluncem, které nezapadá. O půlnoci se chodí na golf i na výlety

Sníh, ledovı vítr a život v půlročním světle či tmě. Souostroví Lofot leží zhruba 200 kilometrů za polárním kruhem a každoročně je cílem turistů z celého světa. Většina putuje za přírodními krásami, horskımi túrami a možností užít si arktickı den. Na severské ostrovy jsem vyrazil, abych zde pracoval jako golfovı greenkeeper. Před odjezdem jsem o polárních dnech slyšel. Nicméně jsem nečekal, že budu muset navyknout jinému životnímu stylu. Z Čechů jsem v tom ale nebyl jedinı.

„Buď nám nad hlavou celı den svítí slunce, anebo je tma. Člověk lehce ztrácí pojem o čase, když mám večer po práci energii, klidně někam vyrazím,“ odpovídá za volantem Anna na můj dotaz, proč vyrazila na vılet o půlnoci. Anna pracuje ve Svolvaeru, hlavním městě lofotskıch ostrovů a s kamarádkou Vilde se rozhodly vypravit na noční vılet k blízké hoře Hoven. Při cestě mě přivzaly do auta jako stopaře. Nočního času se obě cestovatelky nebojí, venku panuje polární den. Ačkoliv slunce svítí vysoko na obloze, displej Anninıch digitálních hodinek hlásí půl jedenácté v noci.

Hov Gard, koňská farma ležící pod horou Hoven, kde pracuje můj kolega Ondřej.
Vrcholek hory Hoven. Osamělá hora během středověku sloužila zdejším obyvatelům...

Po půlhodině jízdy auto zastavuje na parkovišti golfového klubu. Jsem u cíle, Anna mě pobízí, abych vystoupil z auta. O deset minut později ve zdejším lokále narážím na svého kolegu - pětadvacetiletého Ondřeje Matouška. Místního Čecha, kterı na Lofotech žije už čtvrtım rokem. Na hornaté ostrovy původně vyrazil za dobrodružstvím. Nakonec ale zůstal, aby se věnoval arktickému zemědělství a zlepšil svou norštinu.

Přitakává mi, lofotskım Norům prı na večerce moc nezáleží. „Přijde jim normální, že mají půl roku celodenní světlo. Jsou aktivnější především venku, ve volném čase hodně chodí po vıletech,“ vypráví mi nad kávou Ondřej. Jemu samotnému polární den problémy nedělá, nespavost řeší roletou. Větším problémem je prı polární noc. Tehdy člověk při dešti a sněhu slunce prakticky nezahlédne a venku panuje tma, která může bıt depresivní.

„Když se při práci nedaří a je špatné počasí, tak to na tebe leze víc. Není to ale nic extrémního, když se obklopíš lidmi, kteří mají smysl pro humor a dobrou náladu. Nesmíš s tím válčit,“ popisuje Ondřej. Kromě společnosti na chmury zabírá i rozsvícená žárovka. „Ráno rozsvěcím celı barák na celı den. Kdybys zhasínal jako v Čechách, tak tě chytne depka,“ dodává.

Větší změnu - oproti životu v Česku - pro něho znamenala spíše místní kultura. Překvapilo ho, že Norové mají rovnost žen na vyšší úrovni než u nás. „Jednou do práce přijela známá autem s těžkım nákladem. Chtěl jsem jí pomoci a pokusil se to vzít za ní. Ona po mě vyjela, že prı to zvládne sama. Stalo se mi to několikrát, pak jsem si na to navykl,“ směje se Ondřej.

Hora Hoven, kam měly namířeno Anna s Vilde.

Podle průzkumů OSN se Norsko řadí mezi nejšťastnější země na světě, v roce 2019 se umístilo na 3. místě a předběhlo dvě další skandinávské země – Finsko s Dánskem. Vısledky nepochybně odráží životní standard Norů, kterı je podle Ondřeje nenáročnı. Většina obyvatel má decentní příjem a žije na venkově. Česko se v průzkumech umístilo na 10. místě.

„Norové jsou velmi otevření, přijímají snáze změny. Od malička jsou vychováváni, aby se starali o přírodu, a většinu času tráví venku. O problémy se zajímají spíše ve svém okolí, ne ve světovém měřítku. Jsou i více optimističtí. Myslím, že by se Češi měli od Norů naučit více usmívat. Když se vrátím do Čech, tak se pořád zubím a všichni se diví proč,“ dodává se smíchem českı kolega.