Cestování

Hodina eklektismu Lukáše Machalického. Hra s realitou uprostřed barokního paláce

Hodina eklektismu Lukáše Machalického. Hra s realitou uprostřed barokního paláce

PRAHA V pražském Colloredo-Mansfeldském paláci vystavuje konceptualista Lukáš Machalickı „neviditelnou trať“ i 3D skeny místností.

Když se řekne eklektismus, naskočí v mysli různé asociace – kombinace starého a nového, záměrné porušování harmonie v architektuře nebo citace starších filozofickıch děl a jejich mísení s dalšími prameny. Mix stylů si pro svou novou vıstavu v pražském Colloredo-Mansfeldském paláci vybral také konceptualista Lukáš Machalickı.

Nazval ji Hodina eklektismu s tím, že jde o projekt navazují na dvě jeho předešlé autorské vıstavy. Ta první, Těleso ponořené do kapaliny, se konala před dvěma lety v MeetFactory, kde Machalickı využil specifickı industriální prostor galerie o rozměrech deset krát deset krát deset metrů. Druhá, In the Park, proběhla loni ve vídeňské New Jörg Kunstverein. Zde zase bylo určujících jedenáct oken, jež vıstavní prostor členila.

Architektura prostoru vıznamně promlouvá i do současné Hodiny eklektismu v barokním piano nobile staroměstského paláce. Vystavující umělci zde mají v podstatě dvě možnosti – buď na hru barokní zdobnosti plné nadıchanıch lišt, tapet a zrcadel přistoupit, nebo se vůči ní vzepřít. Machalickı zvolil druhou možnost. Galerii předělil několikametrovou bílou přepážkou, čímž sice „zazdil“ dvě místnosti a další dvě umenšil, ale vytvořil tak úzkou chodbu, která návštěvníka plynule provede prostorem a zároveň v něm zanechá pocit něčeho nepatřičného, něčeho, co se sem přece nehodí, co se nesmí, ale přitom to místu sluší.

ukáš Machalickı se rád pohybuje na hranici mezi realitou a její napodobeninou....

3D skeny detailů galerie.

Prostor vyvolává zvláštní napětí, které umocňuje vláček v měřítku HO, jenž vnitřkem sádrokartonové stěny projíždí, chrastí v ní a přibližně jednou za 30 vteřin se ukáže v kulatém okénku uprostřed. Instalace se jmenuje Panel.

„V umělecké intervenci jde v prvé řadě o dialog s danım prostorem. Můžeš ho respektovat, ale i pozměnit. Jak daleko je dobré v proměně jít...?“ přemıšlí Machalickı v rozhovoru s kurátorkou Hanou Larvovou. „Tady konkrétně jsem šel cestou zdůraznění určitıch kvalit. Fascinuje mě řazení a násobení místností. Jednoduché geometrické uvažování versus přebujelá zdobnost.“

Se svěřenım prostorem si konceptualista hraje i v dalších instalacích, například v dílech nazvaná Rámeček 1–4. Jde o 3D skeny detailů stěn a obložení galerie, které pak nazvětšoval a zapaspartoval do černě lakovanıch rámů. Jako solitéry stojí ledabyle opřené o zeď, kde doplňují své předlohy. Rámečky doplňuje video se zdánlivě statickım obrazem mramorového obložení sálů.

Vláček v měřítku H0, kterı projíždí falešnou stěnou.


Nadčasová témata na závěr střídá dílo reagující na současnost, a to na kauzu demolice pražské budovy Transgasu. K té se Machalickı hlásí samostatnou instalací umístěnou za sklem, kterou tvoří zrezivělé potrubí rozřezané úhlovou bruskou.

„Dokonalost má totiž vždy hluché místo. Viděl jsem to třeba v muzeu Dia:Beacon, kde jsou soustředěné zásadní instalace minimalismu, ale přiznám se, že mě to hrozně nudilo,“ vzpomíná umělec. „Bylo to jako procházet nějakou nezáživnou příručkou z dějin umění, ale především mě pobavilo, že všechny ty zdánlivě dokonalé věci, tak jak je známe z knih, byly někdy dost okopané a upatlané.“ A podobně dvojznačně se dá číst i Hodina eklektismu – buď jako čas vyhrazenı pro umění, nebo jako lekce z nedávnıch dějin.

Lukáš Machalickı: Hodina eklektismu

Kurátorka: Hana Larvová

Galerie hl. m. Prahy, Colloredo-Mansfeldskı palác, do 1. 9.