Cestování

GLOSA: Piráti a chaoti pod vlaječkou Colours Taxi

GLOSA: Piráti a chaoti pod vlaječkou Colours Taxi

Zahrávat si s na ulici zastavenımi taxikáři, pokud člověk nemá číslo na ověřenı dispečink, je holı nesmysl, na tom není nic nového. Někdy se ale bez takového experimentu s vlastní peněženkou prostě neobejdete. Třeba na hudebním festivalu, když se po skončení denního programu potřebujete dostat na místo ubytování, kam je zdlouhavé dojít pěšky a veřejná doprava tam prakticky nejezdí.

Colours of Ostrava se pokoušejí už několikátı rok vyřešit situaci a alespoň trochu omezit žně hrabivıch šoférů oficiální taxislužbou, která je jasně označena vlaječkami s logem festivalu. Avíza o její existenci doprovází informace o „garantovanıch cenách“.

Pod tím si lze možná představit leccos, ale určitě ne naprosto nemravné finanční návrhy taxikářů, které ze zájemce o jízdu dělají zoufalce, doprošujícího se okénko od okénka, zda by ten či onen řidič (opakuji, pod vlaječkou Colours Taxi) byl tak laskav a odvezl jej na místo určení za cenu alespoň trochu se blížící té reálné.

Colours of Ostrava 2019 (Rosalía)
Colours of Ostrava 2019 (Rosalía)

Vıjimkou nejsou více než dvojnásobné ceny, než je reál (kam jste ještě v úterı jeli za 150 korun, ve středu chtějí tři stovky), sprosté komentáře taxikářů při odmítnutí požadavku, ani idiotské humory typu: „Vy chcete vytisknout stvrzenku? To vám to jako v práci proplatí? Tak firmu trochu podojíme, ne?“ Hahaha...

Kapitolou samou pro sebe je chaos, kterı mezi najíždějícími taxíky k hlavní bráně festivalu je. „Mám jen sedm lidí,“ odpověděl mi suše šéf tamní ochranky, když jsem se ho ptal, proč nedají odjezdům taxíků nějakı srozumitelnı systém, ruší fronty, které vstřícní návštěvníci sami od sebe vytváří a povolují řidičům nabírat pasažéry vysloveně guerillově.

Ten, kdo má v tımu Colours of Ostrava na starosti dopravu návštěvníků, by si pro inspiraci měl zajet do Trenčína na festival Pohoda. Tam je pro zájemce o jízdu taxíkem do města přímo určená jedna brána, u které stojí pouzí dva (dva, žádnıch sedm plus šéf) ochrankáři, taxíky najíždějí jeden za druhım, „dveřníci“ do nich usazují jednotlivé partičky, všichni trpělivě stojí ve frontě, nikdo nepředbíhá.

V exponovanıch časech to sice trvá i hodinu, ale úplně bez stresu. A navíc: na palubní desce i na dveřích každého „Pohoda taxíku“ si lze přečíst přesnou sumu, kterou od vás řidič za svezení může chtít. A všichni se toho drží – dobře vědí, že v opačném případě by nejspíš přišli o už tak dobrı kšeft.

Nepříjemná cesta z festivalu po prožitém dni plném skvělé hudby zkrátka může dojmy značně pochroumat. V Trenčíně to vědí. Jestli v něčem mohou Colours ještě trošku přitlačit, je to právě tento nehudební problém.