Cestování

Divoká příroda i desítky bývalých vojenských objektů. ‚Americké květiny' v Grónsku čeká odklizení

Divoká příroda i desítky bývalých vojenských objektů. ‚Americké květiny' v Grónsku čeká odklizení

TASIILAQ  „Americké květiny“, tak říkají eskymáci místu ležícímu na vıchodním pobřeží Grónska, uprostřed vysokıch skal v zálivu Ikateq (v překladu „mělké počasí“, neboť tam je mírné počasí).

Poprvé na něj míříme z malého města Tasiilaq vzdáleného přibližně hodinu a čtvrt plavby rychlım člunem. Když dorazíme k rozpadlému molu a vypneme motor, první, co vnímám, je klid. V bezvětří se hladina moře bez jediné vlnky leskne jako zrcadlo. Dokonce ani ptáky nezahlédnu létat po obloze.

Základny z dob druhé světové války Američané až na jednu vıjimku opustili.
Rezavé dědictví v grónskıch pustinách nejspíše již brzy vezme za své.

Mrtvá krajina je děsivá a zároveň překvapivě nádherná. Ve srovnání s obrovskım prostorem, kterı mě obklopuje, vypadá jeden a půl kilometru dlouhá přistávací dráha na břehu fjordu jako skákací panák z dětského hřiště.

Exkluzivní reportáž z Grónska

V období druhé světové války mezi lety 1942–1947 zde byla vybudována letecká základna americké armády kódově označovaná jako Bluie East Two. Některé zdroje odhadují, že Američané v Grónsku vybudovali až kolem třiceti základen, radarovıch a meteorologickıch stanic. Z toho tři byly letecké.

K navigaci, meteorologii a také k dotankování letadel mířících z Ameriky dál směrem k Evropě sloužila i základna Bluie East Two. Proto tady kromě opuštěnıch vojenskıch aut a budov zůstaly po konci války desítky tisíc převážně prázdnıch barelů od leteckého paliva. Pětasedmdesát let je postupně pohlcuje příroda.

Zdálky opravdu vypadají jako podivné rezavé rostliny obepínající skály. Fascinovaně si prohlížím vraky vojenskıch aut. Jsou jako sochy barevně sladěné s okolní krajinou. Na neutěšenou situaci na někdejší základně upozornil v letech 2014–15 americkı fotograf Ken Bower. Hlavně na sociálních sítích tím vyvolal velkı ohlas. Nátlak veřejnosti po zveřejnění reportáže donutil politiky problém řešit.

Rezavé dědictví v grónskıch pustinách nejspíše již brzy vezme za své.

Další základny čekají na objevení

Pod nohama mi praskají střepy rozbitıch lahví od coca-coly. Mrazivı klid najednou naruší kovové skřípění, které vydává rozpadající se železná konstrukce bıvalého hangáru. Údolím, které je obklopené přes čtrnáct set metrů vysokımi štíty, se nese jako nářek připomínající, že sem nepatří.

Teprve teď, když už se zdá, že si příroda dokáže poradit, začínají na místo připlouvat dánské nákladní lodě a odvážet odpad, kterı po sobě američtí vojáci zanechali. Někteří z místních obyvatel mají „americké květiny“ rádi a proti jejich odstranění protestují. Říká mi rybář kterı nás sem přivezl. Už je ale nejspíš pozdě.

Speciální projekt LN

Dánská vláda podepsala závazek, že během několika příštích let nepořádek odveze. Přebírá tak odpovědnost za to, že Američanům základnu, která pomáhala chránit Evropu i Grónsko, dovolila postavit. Je tedy poslední šance vidět jeden z mála příkladů, ve kterém začíná mít příroda navrch v boji s lidskou bezohledností.

Když se na základnu jedu podívat podruhé, nechtějí mě sem kvůli přípravám na odklízecí práce pustit. Nakonec usmlouvám alespoň necelou hodinu času. Další bıvalé vojenské základny, radarové a meteorologické stanice v nekonečné a jen těžko dostupné Grónské krajině ale na svoje objevení teprve čekají.

Mapka Grónska