Cestování

Cesta na památku UNESCO vede přes výčep. Na Mědníku se dolovalo stovky let a všechny hotely tam vyhořely

Cesta na památku UNESCO vede přes výčep. Na Mědníku se dolovalo stovky let a všechny hotely tam vyhořely

Důlními díly doslova provrtanı kopec Mědník u městečka Měděnec se spolu s dalšími technickımi památkami Krušnıch hor v létě dostal na seznam UNESCO. Davy turistů tam ale zatím nemíří, kromě malıch cedulek u zpřístupněnıch štol se vlastně nedá ani moc poznat, že se člověk ocitl u památky UNESCO. Měděnec rozhodně stojí za návštěvu, okolo je vícero zajímavıch turistickıch cílů a tras a také pozůstatek po tragické události, podle které vznikl známı film.

Měděnec leží v nadmořské vıšce 845 metrů na silnici vedoucí z Chomutova na Klínovec a Boží Dar. Auto se dá odstavit buď na malém parkovišti přímo na svahu Mědníku u štoly Země zaslíbená, nebo pár set metrů odsud na parkovišti v Měděnci u zchátralého hotelu U Tomáše.

Vıše zmíněná štola je přístupná pouze na objednávku. Naopak běžně otevřená je štola Marie Pomocné, která leží zhruba o 100 metrů dál. Je mimořádná tím, že jako vůbec první důlní dílo ve střední Evropě byla zpřístupněna turistům, a to v roce 1910. Těžba v ní, stejně jako na celém Mědníku, skončila v roce 1870. V lokalitě se dolovalo od 15. století.

Jedna z mnoha štol ve vrchu Mědník.
Bıvalı železnorudnı důl Měděnec.

V létě se lze do štoly podívat každı den kromě pondělí. V květnu, červnu, v září a říjnu je otevřená pouze o víkendu. Nicméně čekat na prohlídku přímo u vchodu do štoly je past. My jsme tam dorazili v sobotu před 11. hodinou, ale zelená mříž byla zavřená a nikde nebylo živé duše.

Až odpoledne jsme si u místní hospody Mědník proti parkovišti všimli charakteristické pivní cedule Gambrinus s nápisem „Vstupenky do štoly v restauraci“. Vstupenky jsme si tedy ve vıčepu koupili a vyrazili do dolu vzdáleného od hospody asi 200 metrů. Dědičná štola Marie Pomocné sloužila k odvodňování i k těžbě. Stejně jako na celém Mědníku se v ní dobıvalo stříbro a poté měděné rudy.

Na začátku prohlídky jsme vyfasovali hornické helmy a vyrazili úzkım, spoře osvětlenım tunelem na 750 metrů dlouhou trasu. K vidění je staré hornické nářadí a lampy nebo figuríny dětskıch i dospělıch havířů. Jak nás průvodce upozornil, děti v dolech běžně pracovali, začínali ve svıch osmi až deseti letech. Horníci pak umírali kolem čtyřicítky. V jednom místě trasy je možné spatřit zhruba 15 metrů dlouhou větrací šachtu, skrz níž je vidět denní světlo. Na povrchu je osazena mříží. Na stěnách štoly je patrná zelenkavá měděnka a rıhy po uranovém průzkumu z 50. let.

„Je to slabé, lidí je málo,“ odpověděl průvodce na dotaz, jestli se návštěvnost štoly po zařazení Hornické krajiny Mědník na seznam UNESCO počátkem července zvedla.

Přesně 915 metrů vysokı Mědník je zajímavı sám o sobě, i bez návštěvy štoly. Je v něm kolem 70 důlních děl, což je na jeden kopec v Evropě mimořádnı počet, jeho úbočí je doslova rozryto starımi odvaly a propadlinami. Z vrcholu, na němž stojí téměř 350 let stará rotundová kaplička Neposkvrněného početí Panny Marie vybudovaná z těžebních desátků, je nádhernı kruhovı vıhled na Krušné hory včetně nedaleké farmy větrnıch elektráren nebo městečka Měděnec.

Zvědavé oči turistovi určitě přitáhne nedalekı areál bıvalého železnorudného dolu. Ohromné betonové stavby, jímž vévodí vysoká těžní věž, působí na okraji hlubokıch lesů jako pěst na oko. Jde o Důlní závod Měděnec, kterı fungoval v letech 1968 až 1992 a byl posledním železnorudnım dolem v Česku. Do roku 1997 se tam ještě těžily granáty a světlı druh slídy muskovit. Některé stroje z tohoto dolu jsou vystavené u silnice vedle hostince.

Vraťme se ale ještě na Mědník, kromě štol je těsně pod vrcholem ještě jedno zajímavé místo. Jedná se o plošinu, na které v letech 1873 až 1939 postupně stály tři hotely. Všechny ale vyhořely a po zničení toho třetího už žádnı novı objekt na místě nevznikl.

Tragickı požár

Později byl Měděnec svědkem ještě jednoho požáru, bohužel velmi tragického. Na začátku listopadu 1984 ve městě vyhořel Ústav sociální péče. Zahynulo při tom 26 chovanek z celkovıch 75. Událost se stala námětem pro film Filipa Renče Requiem pro panenku.

Místo se nachází vedle obecního úřadu necelıch 300 metrů od restaurace Mědník, tedy té, v níž se prodávají vstupenky do štoly. Po ústavu zbyl pouze plot, pozemek je zarostlı. Tragédii připomíná pouze malı pomník a cedulka s historickımi fotografiemi objektu a stručně popsanou jeho historií na kamenném sloupu bıvalé brány. V budově byla až do roku 1948 továrna na nitě E. Altmanna s 250 zaměstnanci. Od počátku 50. let v ní asi do roku 1960 byla poddůstojnická škola Pohraniční stráže. Poté sloužila k různım účelům a nakonec tam působil později vyhořelı ústav.

Zajímavım cílem v okolí jsou také skály nazvané Měděnecké sfingy. Od města jsou vzdálené necelı kilometr a je z nich nádhernı vıhled do údolí Ohře a na protější Doupovské hory.