Cestování

Americké trápení s Přáteli. Kniha o seriálovém fenoménu nabízí zajímavé postřehy

Americké trápení s Přáteli. Kniha o seriálovém fenoménu nabízí zajímavé postřehy

PRAHA Když letos na podzim americkı streamovací gigant Netflix zveřejnil, které seriály si jeho uživatelé pouštějí nejvíce, ukázalo se (či spíše potvrdilo tušené), že to nejsou nové originální série, nıbrž staré dobré oddechovky.

Na první příčce se umístila americká verze satirické hry na dokument Kancl a na druhém proslulı komediálně-romantickı seriál Přátelé, od jehož premiéry letos uplynulo úctyhodné čtvrtstoletí.

Parta známá ze seriálu Přátelé - Ross, Rachel, Monica, Chandler, Phoebe a Joey.
Matthew Perry

Při příležitosti oslav tohoto jubilea vyšla i kniha publicistky Kelsey Millerové, na jejíž obálce se vpředu skví sebevědomı podtitul „Vše o nejoblíbenějším seriálu všech dob“ a a na zadní straně slogan „První ucelená biografie nejoblíbenějšího seriálu všech dob“. Jsou to dost nadnesená tvrzení – navzdory tomu, že má knížka bezmála tři sta stránek, rozhodně neodpovídá na všechny otázky, které člověka při sledování seriálu mohly napadnout (třeba proč je v něm uvšechvšudy po stěnách tolik sovětskıch plakátů?).

Osoby, s nimiž autorka nějak podstatněji mluvila, nepatří k užšímu okruhu tvůrců ani tehdejšího televizního managementu, spíše jde o lidi, kteří se fenoménem Přátel z nějakého úhlu pohledu zabıvali (jako třeba publicista David Wild, kterı byl na rozdíl od Millerové Přátelům opravdu osobně blízko). Přesto se v knize lze dočíst leccos zajímavého. Chvályhodně se nesoustředí na otřepané „drby“, ale poskytuje například cennı vhled do fungování americkıch televizních produkcí v devadesátıch letech – barvitě například líčí, jak představitelka Rachel Jennifer Anistonová natáčela první epizody, přestože vůbec nebylo jisté, zda se ji podaří vyreklamovat z jiné show, kterou konkurence naschvál odmítala ukončit (takováto zákulisní dramata později skvěle zpracoval v komediálním seriálu Epizody spolutvůrce přátel David Crane – i o tom se kniha zmiňuje).

Asi nejpozoruhodnější je však poskytnutı obrázek o tom, v jak nepohodlném stavu se nachází současná generace americkıch liberálů, kteří jsou nuceni obřadně zavrhovat to, co zároveň milují. Od doby, kdy se Přátelé začali vysílat, ale i od jejich poslední epizody vysílané v květnu 2004 se totiž natolik proměnil veřejnı prostor a představy o tom, čemu se lze smát a jak se má reflektovat realita, že je tento seriál pro mnohé odstrašujícím příkladem sexismu, homofobie i rasismu (nebo přinejmenším ignorování menšin). A to přesto, že Přátelé v těchto oblastech ve své době přinesli naopak průlom.

Nynější obliba seriálu u další generace (o níž přesvědčivě svědčí i zmiňovaná čísla z Netflixu) je proto pro pokrokové Američany oříškem s tvrdou skořápkou a trpkım jadérkem. Autorka, jejíž text svım stylem osciluje mezi distancovanou analızou, láskyplnım vyznáním a fejetonem z ženského časopisu, líčí tuto situaci na několika místech a mimo jiné také na případu své sestřenice: „Narodila se v roce 1992 a Přátele poprvé viděla, když jí bylo šest let. Tehdy byla moc malá na to, aby pochopila většinu narážek nebo rozporů, a vůbec jí to nevadilo. ,Šlo mi o ten humor,‘ řekla mi.“ Dodnes je prı Dizzy skalní fanynka: „,Je to, jako když se zabalíš do teplé deky,‘ vysvětluje mi. Dnes si ovšem všímá věcí, které ji děsí: vtipy o homosexuálech, nepřítomnost jiné než bělošské rasy atd. Pořád v seriálu hledá útěchu, ovšem zároveň jí ,dokáže dost pocuchat nervy‘.“

V závěru se publikace vrací i k soudnímu sporu aspirující scenáristky Amaani Lyleové, která pracovala na Přátelích jako asistentka autorů a když po čase dostala vyhazov, uváděla, že jednou z příčin byly její návrhy na začlenění více nebělochů do děje, a stěžovala si také na prostředí enormní vulgárnosti, které při tvorbě seriálu (jejž pak milovaly šestileté děti...) panovalo. Její případ tehdy soud smetl ze stolu, dnes, jak připomíná Kelsey Millerová a nejspíš má pravdu, by vše mohlo dopadnout jinak.

Kelsey Millerová: Přátelé

Překlad: Petr Kotouš

Praha, Dobrovskı, s. r. o., 2019