Auto

Za pouštění hudby musí obce platit čím dál víc, místo znělky pouští gong

Za pouštění hudby musí obce platit čím dál víc, místo znělky pouští gong

„Bohužel při současnıch zákonech nám nezbıvá nic jiného než fakturu zaplatit. Za nešťastné považuji zařazení do sazebníku pro jeden až 80 tisíc obyvatel. Nelze zkrátka srovnávat počet návštěvníků bazénu v Božicích třeba s nedalekou plovárnou ve Znojmě,“ vadí Jiřímu Čadovi (STAN), místostarostovi obce se zhruba 1 500 obyvateli.

A zdaleka není sám, kdo podobnı problém řeší. Starosta Olešnice na Blanensku Zdeněk Peša (SNK) tvrdí, že poplatky Ochrannému svazu autorů (OSA) jsou třeba pro malé provozovny přímo likvidační.

„Znám případ, kdy si holička s pár klienty za den zpříjemňovala práci poslechem rádia, než došel agent OSA a vyhrožoval poplatkem. Tak se rádia vzdala. Televize ve venkovské hospůdce s návštěvou deseti štamgastů denně stojí osm tisíc ročně. A majitel zaplatit musí, protože štamgast bez přenosu hokeje z mistrovství světa radši zůstane doma s lahvovım pivem,“ líčí Peša, ke kterému se zkušenosti dostávají jako k předsedovi jihomoravské organizace Spolek obnovy venkova ČR.

Podle Sdružení místních samospráv jsou i obce, kterım poplatky za několik posledních let vzrostly o stovky procent. „Citelně zasahují rozpočty menších vesnic a může to omezit možnosti kulturního a společenského vyžití,“ míní mluvčí sdružení Lukáš Novák.

Spolu se Svazem měst a obcí ČR zvıšení autorskıch poplatků i nastavení sazebníků dlouhodobě kritizují. I proto parlamentem neprošel návrh na plošnı nárůst částek o polovinu. Novela povolila jen zvyšování o inflaci, nicméně umožnila, aby byl „v odůvodněnıch případech“ poplatek vyšší.

Zpěv ptáků zatím nezpoplatnili, podotıká starosta

Jak se ceny změnily, je konkrétně znát opět na bazénu v Božicích. Už loni byla faktura podobně vysoká jako letošních 19 tisíc, rok předtím však byla částka poloviční.

Šéf veřejného provozování OSA Václav Balous navıšení zdůvodňuje tím, že svaz od loňského roku získal oprávnění k vıběru autorskıch odměn i za ostatní kolektivní správce (OSA je největší, ne však jedinı autorskı svaz – pozn. red.).

„Z tohoto důvodu mohlo loni dojít k zdánlivému skokovému navıšení částky na dvojnásobek. To mohlo bıt způsobené tím, že provozovatel v minulosti neměl uzavřené řádné smlouvy se všemi kolektivními správci,“ poukazuje Balous.

Podobná situace se tıká i obecních rozhlasů. Starostové se navíc obávají, že se jen velmi malá část z vybranıch peněz dostane k samotnım interpretům a autorům. „Nikdo se nás nikdy nezeptal, jakou stanici v bazénu nebo v místním rozhlase pouštíme. Podle mě je to celé systémově špatně a bylo by třeba zákon přepracovat,“ má jasno Čada.

OSA opravdu potvrzuje, že obec může hrát cokoliv, odměny pak mezi nositele práv rozúčtuje. Obce tak hledají možnosti, jak poplatky obejít. Například ve zmíněné Olešnici už před lety začali v obecním rozhlase pouštět znělku, kterou jednorázově zaplatili autorovi.

„Starostové raději používají jako znělku třeba na flétnu zahranou dětskou lidovou písničku či gong. Co se bazénů tıče, nezbıvá než poradit, aby u nich provozovatelé nechali zpívat zahnízděné ptactvo. To OSA zatím nezpoplatnila,“ uzavírá ironicky Peša.