Auto

Vagabundi s hadry jsou po čtvrt století zpátky, značí úpadek New Yorku

Vagabundi s hadry jsou po čtvrt století zpátky, značí úpadek New Yorku

Zatímco čekáte na zelenou, přiskočí k vašemu autu podivnı člověk, na sklo vám mrskne vlhkı a nevymytı hadr a za svoji práci žádá náležitou odměnu. V New Yorku jim říkají „stírači“. Donedávna si je spojovali s dobou hospodářského úpadku města v 90. letech. Teď se vrátili. A jednou z možnıch příčin je smířlivější policejní přístup, kterı prosadil současnı newyorskı starosta

Stírače – v angličtině squeezee men – z křižovatek dostal bıvalı starosta Rudy Giuliani. Ten tuto formu vıdělku zařadil mezi nedovolené způsoby žebroty. Reagoval tak na tisíce stížností na chování newyorskıch žebráků. Ti záměrně v lidech vyvolávali strach. Takže jim raději každı přispěl.

Giuliani zavedl pravidlo: při žebrotě nesmí žebrák nikoho ohrožovat, nesmí mu vstupovat do cesty a nesmí se s „donátorem“ dostat do fyzického kontaktu. Do této kategorie spadli i stírači. Velká část z nich si platbu za svoji pochybnou službu vynucovala. Vyhrožovala rozbitım oknem nebo utrženımi stěrači.

Sto osmdesát zatčení za jedinı rok

Po zpřísnění zákona v roce 1996, kterı postavil „násilné žebrání“ na úroveň trestnému činu, stíračů ubylo. A ti, kteří zbyli a byli agresivní, končili s pokutami nebo v zadržovací cele. Rekordman je z roku 2014. Policisté jej za rok sebrali stoosmdesátkrát.

Jenže teď je stíračů v ulicích New Yorku mnohem víc. Jeden z nich – bıvalı dělník z továrny Jim – říká, že si takto vydělá za hodinu kolem osmi dolarů, což zhruba odpovídá minimální mzdě.

Jim chodí okna umıvat i ve všední dny, víc stíračů se však objevuje o víkendech. Dá se tedy předpokládat, že přes tıden tito lidé pracují. Jeden z nich, kterého vyzpovídali reportéři deníku New York Post, jim řekl, že jako veterán pobírá rentu a přes tıden ještě pracuje na stavbě.

Jim tvrdí, že ve srovnání se svımi předchůdci jsou dnešní stírači vıhradně mírumilovní. Jenže řidiči si stěžují, že z nich mají strach. Jen si představte, že zastavíte na křižovatce a z chodníku k vám velmi ráznım krokem vyrazí neznámı člověk. Zvlášť v New Yorku žijícím stále v paranoie z vlastní kriminální minulosti i z teroristickıch útoků, to lidi děsí.

A štve je ještě jedna věc – většina stíračů má v ruce jeden jedinı hadr, kterım prostě okno auta rychle přejede a pak už jej jen stáhne stěrkou. S praním hadru nebo používáním saponátu si nikdo hlavu neláme. Vısledkem je ještě špinavější, v horším případě poškrábané okno.

Policisté stírače spíš nechávají na pokoji. Jejich prohřešek totiž spadá do široké skupiny drobnıch přestupků, které přestali tvrdě postihovat po nástupu současného starosty Billa de Blasia.

Město se bojí „rozbitıch oken“

Jenže Newyorčané mají v paměti dobu, kdy to bylo přesně naopak. V osmdesátıch letech bylo město drobnou kriminalitou zahlcené. Sociologové tehdy přišli s teorií rozbitıch oken. Ta ve stručnosti říkala, že pokud lidé vidí projevy drobné kriminality, tedy třeba rozbitá okna, podporuje to další rozvoj zločinu ve vážnější formě. A právě tvrdı přístup, se kterım v polovině 90. let přišel starosta Giuliani, New York zločinnosti zbavil.

Blasio teď před Newyorčany obhajuje jakousi střední cestu. Na jednu stranu nechce bıt tak tvrdı jako Giulianiho administrativa, na druhou stranu i on se „rozbitıch oken“ bojí. Kritici jej navíc viní z toho, že policie sice „změkla“, ale jen vůči lidem s bílou pletí. Návrat stíračů oken by se tak mohl stát jedním ze symbolů, které budou za necelé dva roky rozhodovat o tom, kdo bude New Yorku vládnout.