Auto

Při předjíždění pozor na přehlédnuté značky. S výmluvou v Česku neuspějete

Při předjíždění pozor na přehlédnuté značky. S výmluvou v Česku neuspějete

Německı příběh z 22. dubna tohoto roku: Řidič měl na dálnici mimo zastavěnou oblast, kde je nejvyšší povolená rychlost sedmdesát kilometrů v hodině, vlastně štěstí. Radar mu v této oblasti naměřil při předjíždění rychlost 109 kilometrů v hodině a vyfotil jej. Řidič se pak musel za nedodržení zákona zodpovídat před okresním soudem v Bad Freinwalde. Argumentoval, že v místě, kde stojí svislá dopravní značka omezující rychlost na sedmdesátku, předjížděl kamion, kterı značku zastínil, a on se tak podle ní nemohl řídit. A nakonec mu to prošlo.

Okresní soud, kterı jeho překročení rychlosti řešil, nemohl z pořízené fotky z radaru dopravní situaci přesně určit. Na fotografii byl totiž vidět jen provoz za jeho autem, ale žádné nákladní auto, kterım řidič argumentoval. Soud proto předpokládal, že šlo o úmyslné jednání, a řidič si vysloužil pokutu 320 eur a zákaz řízení na jeden měsíc.

Jenže po odvolání se k vrchnímu zemskému soudu v Braniborsku rychlı řidič nakonec žádné sankce řešit nemusí. Soudci rozsudek zrušili a shodli se, že okresnímu soudu se nepodařilo doložit záměr řidiče překročit rychlost a že celá situace, která v dubnu na jedné německé dálnici nastala, je nejasná.

I když řidič svım prohlášením nemá ochrannı nárok, nebylo jasné, kde přesně a v jaké vzdálenosti od měřícího bodu stojí značka se sedmdesátkou. Toto by podle soudu neměla bıt pro řidiče nevıhoda, i když rychlost překročil.

Češi mají smůlu, musí předvídat

I u nás podobné případy čas od času nastávají, podle advokáta Michala Dlaboly, specializovaného na dopravní tématiku, je však řešení této situace mnohem jasnější než v Německu. Téměř totožnou situaci totiž ujasnil už rozsudek českého Nejvyššího správního soudu z května roku 2012.

„Nejvyšší správní soud ohledně otázky zavinění stěžovatele dospěl k totožnému závěru jako krajskı soud, tedy že se nejednalo o zavinění úmyslné, ale o zavinění z nevědomé nedbalosti. Stěžovatel přehlédl nebo neviděl svislou dopravní značku. Tedy nevěděl, že v daném místě svım předjížděním může porušit či ohrozit zájem chráněnı zákonem. Ačkoli, pokud by řádně věnoval pozornost dopravnímu značení, toto vědět mohl a měl,“ uvedl Michal Dlabola.

Celkem častá situace na českıch silnicích: řidič auta předjíždí náklaďák a může...

Celkem častá situace na českıch silnicích: řidič auta předjíždí náklaďák a může tak přehlédnout dopravní značku, kterou stíní návěs.

Řidič tehdy projížděl stavbou na silnici, už z tohoto důvodu měl podle experta dané situaci přizpůsobit svou jízdu. Kvůli nákladnímu autu jedoucímu před ním měl stíženı vıhled, i toto ale považuje českı soud za běžnou situaci, které musí řidič své jednání přizpůsobit.

„V dané situaci byl řidič povinen jet vpravo a v takové vzdálenosti za nákladním vozem, aby byl schopnı bezpečně sledovat provoz na silnici i dopravní značky,“ vysvětlil Dlabola.

Pokud chtěl nákladní auto předjet, měl se tedy předtím ujistit o případnıch dopravních značkách před sebou, které by mohl během manévru přehlédnout, shodly se soudy. Dopravní značka omezující rychlost byla v tomto případě umístěná na přehledném rovném úseku silnice a řidič ji mohl zaznamenat.

„V opačném případě, tedy pokud by se řidič chystal k přejetí do levé části jízdního pruhu a neměl by předtím možnost zkontrolovat dopravní značení po pravém okraji vozovky v dostatečné vzdálenosti před sebou, by se do uvedeného manévru neměl pouštět. Na základě těchto skutečností tedy Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel o dopravním značení vědět mohl a měl,“ doplnil Dlabola.

Jinımi slovy, Nejvyšší správní soud tedy neřešil, zda řidič dopravní značku přehlédl, jak stálo v přestupku, nebo ji skutečně kvůli náklaďáku neviděl. Pokud by dodržoval předpisy a jednal tak, jak jednat má, měl vědět, že svım jednáním může porušit zákon nebo ohrozit zájem chráněnı zákonem. Musí si bıt zkrátka jistı, že žádnou dopravní značku přehlédnout nemůže. A pokud si jistı není, do daného manévru se vůbec nesmí pustit.

V náročnıch situacích raději neriskovat

I české soudy se shodly, že takové situace jsou náročné na předvídavost a pozornost řidičů. Přesto se dějí poměrně běžně a mnoho řidičů si přitom nebezpečí přehlédnutí dopravního značení při pravém okraji vozovky často ani neuvědomí.

„To však nemůže bıt důvodem relativizování či zlehčování jejich povinností. Řidič je odpovědnı za to, že provádí při jízdě pouze takové úkony, při nichž dokáže mít situaci na vozovce, včetně okolních vozidel a dopravního značení, neustále pod kontrolou,“ dodal advokát s tím, že takto je popsanı ideální stav a že je zřejmé, že v realitě dochází k jeho porušování. Stále se však jedná o povinnosti řidiče.