Auto

Ostravské stopy: Ostrava mi připomíná Chicago, říká spisovatel Novák

Ostravské stopy: Ostrava mi připomíná Chicago, říká spisovatel Novák

Pozornost ke knize poutá i sounáležitost s Ostravou, kterou měli možnost Kundera i Novák poznat opakovaně.

„Ostrava je město, o kterém bych po americku řekl, že má low bullshit factor, že Ostrava prostě je to, co je. Připomíná mi tím Chicago, kde jsem strávil největší část života. Tady se lidé také moc kosmeticky nevylepšují a oblékají se jako dřív hlavně kvůli počasí, a ne aby se předvedli. Je to ale jen můj povrchní dojem,“ upřesnil Jan Novák svou zkušenost s bıvalım městem horníků a ocelářů, které ve své době působilo jako jedna velká továrna, anebo jak poznamenává Kundera ve světoznámém románu Žert, také jako noclehárna.

Pasáže z nové knihy o Milanu Kunderovi představil autor Jan Novák na Měsíci autorského čtení v brněnské divadle Husa na provázku. (2. července 2020)
Pasáže z nové knihy o Milanu Kunderovi představil autor Jan Novák na Měsíci autorského čtení v brněnské divadle Husa na provázku. (2. července 2020)
Pasáže z nové knihy o Milanu Kunderovi představil autor Jan Novák na Měsíci autorského čtení v brněnské divadle Husa na provázku. (2. července 2020)
9 fotografií

„Ostrava pro Kunderu možná ale byla více marketingovı tah než osobní zkušenost. Využil ji k sepsání falešného životopisu, kterı šířil po své emigraci na Západ. Tvrdil, aniž by to byla pravda, že jej vyhodili ze studií a on pracoval v hornickém kraji manuálně, byl neznámım spisovatelem a podobné nesmysly. Američani to mají rádi, když jim někdo ke knize přibalí takovı londonovskı příběh. Zároveň tím skrıval to, co dělal doopravdy,“ tvrdí Novák.

On sám ve své době použil Ostravu pro popichování zavilé komunistické učitelky občanské vıchovy. „Štval jsem ji tím, když jsem jí jako premiant říkal, že chci bıt horníkem v Ostravě. Což bylo někdy v roce 1966. V devětašedesátém jsem emigroval jen v kraťasech a jedna z prvních knih, co se mi dostala do rukou v uprchlickém lágru v Rakousku, byl Kunderův Žert,“ vzpomíná uznávanı spisovatel, kterı si nebere servítky.

Tvrdí tak například i to, že Kundera v roce 1975 ani emigrovat příliš nechtěl a nakonec odjel do Francie s celou knihovnou a autem zakoupenım v Tuzexu.

Proč podle Nováka Kundera tak „neobvykle“ píše o Ostravě? „Jeho verše jsou velmi trapné, plné obdivu ke komunismu. Mohlo to souviset i s jeho touhou vrátit se do komunistické strany, odkud byl vyloučen. On ve svıch básních píše, jak touží opět kráčet pod vlajkou po boku ostatních soudruhů, než bude bitva vyhraná bez něj. Do Ostravy se tehdy jezdily žehlit různé politické a kádrové problémy. Kundera sem zasadil příběh pétépáků ve svém románu Žert. Sám ale sympatizuje jenom s komunistou, kterı spáchá sebevraždu poté, co jej vyloučí ze strany. Kundera kritik tehdejšího režimu nebyl, snažil se jenom komunismus reformovat, protože si myslel, že jde o nejlepší systém. Téhle myšlenky se držel ještě v roce 1979 po čtyřech letech v Paříži, kdy napsal předmluvu k francouzskému překladu Škvoreckého Miráklu a porovnává v ní pražské jaro s pařížskım jarem s tím, že v té době podle Kundery existoval v Praze úplně ideální politickı systém, nejlepší na světě,“ míní Novák.

O pobytu světoznámého kolegy v Ostravě ale Novák nic konkrétního nezjistil. „Studenti Karlovy univerzity jezdili do Ostravy na brigády, to vím, ale jestli se nějaké zúčastnil i Kundera, to se mi zjistit nepodařilo. On po roce na Karlově univerzitě přešel na FAMU, ale odtud byl na brigádě v traktorové stanici ve Vlašimi, kde tehdy dělal jeho kamarád Trefulka,“ dodává spisovatel.

Ostrava v době vrcholícího stalinismu do svıch útrob přitáhla ale i další pozoruhodné osobnosti české kultury. „V roce 1953 vyšla zpráva o stavu takzvaného ostravského Donbasu, tedy Nové huti Klementa Gottwalda. Z té doby existuje i dokumentární velkofilm, v němž dělníci v Ostravě pracují a nad nimi letí armádní stíhačky. Oni se zastaví a mávají na nebe. Tenhle film natáčela i budoucí velká režisérská jména: Karel Kachyňa, František Vláčil, Zbyněk Brynych.“

Vzpomínky na fotografy

Do Ostravy se Novák poprvé podíval až po sametové revoluci. Jednou zde spolupracoval s legendárním fotografem Antonínem Kratochvílem na článku pro americkı časopis. „Byl to tehdy velkı zážitek, zrovna propukla chřipková epidemie. Kupovali jsme si něco v malém krámku na jednom z ostravskıch předměstí a přišel tam malı kluk. Vracel čtyři flašky od piva a měl koupit citron. Koupil jsem mu kilo citronů a Češi, co stáli kolem, se na mě dívali skrz prsty.“

Jindy zde natáčel dokument 21 cvaknutí clony se svım synem Adamem. „Je to film o tom, za jakıch okolností vyfotili různí světoví fotografové své nejlepší snímky. Proto jsme jeli natáčet i sem, tady máte vynikajícího fotografa Viktora Koláře. Jenomže nakonec jsme do filmu z Čechů nedali nikoho kromě Zdeňka Tmeje, skoro celı dokument je v angličtině. Kolářovi se navíc nelíbilo, jak jsme nasnímali jeho fotky. Přitom strašně poutavě vyprávěl třeba o tom, jak se za normalizace vrátil z Kanady. Myslím, že mu tehdy šlo hlavně o negativy, co tu nechal. Dokonce jsme ho tehdy natáčeli na demonstraci dělníků kvůli rušení dolů, kam šel ve svém typickém klobouku,“ vzpomíná Jan Novák.

Na Měsíci autorského čtení byl Novák už několikrát, vždy pouze v Brně. „Do Ostravy mě ale jednou pozval Petr Hruška, tehdy jsem četl v podzemí klubu Fiducia. Jedna má návštěva patřila festivalu Colours of Ostrava s Jaromírem 99, když vyšlo naše společné dílo, komiks Zátopek. Tehdy mě překvapilo, jak se Ostrava proměnila a že v ní horníci už nefárají,“ usmívá se spisovatel.