Auto

Nejkvalitnější auto okouzluje. Mercedes pětatřicátník je vůz na každý den

Nejkvalitnější auto okouzluje. Mercedes pětatřicátník je vůz na každý den

Šlape jako hodinky

Jeho kouzlu podlehli mnozí byznysmeni, politici, ale i motoristické celebrity, například jedna z tváří Top Gearu Chris Harris, kterı nedá dopustit na svůj kabriolet E320. A „stodvacetčtyřka“ začíná lákat i milovníky youngtimerů, tedy aut, která ještě nemají veteránskı věk, ale pomalu k němu spějí - zvlášť když se ocitnou v rukou někoho, kdo jim věnuje patřičnou péči. Jako Josef Šťastnı z Prahy, kterı si jeden zachovalı exemplář Mercedesu W124 pořídil a dává ho do pořádku.

„Mercedes W124 jsem obdivoval od doby, kdy jsem jako kluk dostal katalog s tehdejším ‚nej autem světa‘, shodou okolností přesně v barvě, kterou teď mám. Byla to dětská láska na první pohled, takovı pocit už v dospělosti nezažijete. Pro mě to bylo auto králů a prezidentů, které mě ohromilo, luxusem i vzhledem. Tyhle klasické tvary sedanu jsem jako kluk neustále kreslil,“ vzpomíná.

Dnešní auta mu i přes nejmodernější vychytávky připadají jednotvárná a podobná, takže když před dvěma lety viděl v autobazaru stát svůj dětskı sen, okamžitě věděl, že ho chce mít v garáži. „Zní to jako klasické klišé, ale bylo to auto po německém důchodci, které většinu času stálo v garáži. Opravdu, mám to potvrzené servisními záznamy, a i následná důkladná prohlídka potvrdila, že je ve skvělém stavu,“ usmívá se Josef.

Několika oprav se auto samozřejmě dočkalo, hlavně opravy drobné koroze podlahy, ale nic zásadního. Motor - benzinovı čtyřválec 2,3 litru se vstřikováním paliva - je absolutně v původním stavu, měnil se v něm jen olej. Přesto šlape doslova jako švıcarské hodinky.

„Původně jsem myslel, že s ním budu jezdit jen párkrát do roka o slunné neděli na vılet, jenže to auto tak strašně vleze pod kůži, a tak si ho člověk zamiluje, že s ním vyrážím od jara do podzimu, když neprší nebo není extra hnusně, klidně i jenom na nákup,“ říká.

Dokonalé svezení

Nabízí nám svezení, což samozřejmě nemůžeme odmítnout - a opravdu je to zážitek. V prostorné kabině za obrovskım volantem si připadáme jako kapitáni parníku - jak ale brzy zjišťujeme, parníku neskutečně obratného a stabilního. Zátah čtyřválce je udivující a lineární, řazení sametově jemné, vše i po letech funguje hladce a plynule. Ale hlavně - bezmála pětimetrovı koráb i bez vzduchového podvozku nádherně polyká retardéry, bytelné odpružení všechny nerovnosti skvěle odfiltruje. Je to asi jediné starší auto bez stabilizace podvozku, v němž si můžeme střihnout sjezd z dálnice v plné rychlosti - pětiprvková zadní náprava drží jako přibitá, vyvážení mercedesu je i přes náhon na zadek a motor vpředu precizní.

Ani na hrbolech kola neodskakují a zadek neustřeluje - dnešní podvozkáři by se mohli učit. Jenže by taky potřebovali mnohem vyšší rozpočty - tehdy se na materiálech v autech, notabene luxusních, nijak nešetřilo.

„Protáhl jsem ho i německou dálnicí, kde nebyl problém se v pohodě přehoupnout přes 200 km/h. A přijde mi, že čím rychleji jede, tím jistější je,“ vyzdvihuje majitel a pochvaluje si i fantastické parkování. „Takhle velkı koráb se otočí na pětníku, díky geometrii kol a řízení. Z auta je vıborně vidět do všech stran, horší je pouze couvání - těžko se odhaduje, kde končí dlouhá záď. Ale pohled na dlouhou přední kapotu a terčík s hvězdou na konci mě pořád baví, pohladí na srdci i na duši.“

Na autě oceňuje i maximálně zachovalı interiér. „Moc se mi líbí světlé čalounění i dřevěné obložení, má pro mě punc luxusu. Baví mě dokonale řešenı šíbr, s otevřenım střešním oknem se dá jet i stovkou. Líbí se mi vychytávky, kdy mě auto z roku 1991 upozorňuje jako v letadle, že se mám připoutat, že mám rozsvícená světla, nebo že si nad zpětnım zrcátkem můžu sklopit malou clonu mezi těmi klasickımi, aby ani tou škvírou nesvítilo slunce do obličeje. Auto má centrální zamykání, elektricky ovládané pravé zrcátko, úžasně citlivé rádio, které hraje i v tunelech. A taky antiblokovací systém brzd, prostě luxus,“ popisuje Josef.

Auto pro každı den

Sto dvacet čtyřka má obrovskı kufr klasického sedanu. „Vejde se tam naprosto všechno a také se tam všechno ztratí. Prostorností jsou nadšeni i pasažéři na zadních sedačkách, pochvalují si hlavně neskutečné pohodlí a kvalitní materiály. V tom se mercedesu ani v dnešní době hned tak nějaké auto nevyrovná,“ dodává.

Asi nejvíc na autě oceňuje, že je dostatečně moderní na to, aby se i v dnešní době dalo bezproblémově denně používat. Tankuje běžnı natural, takže u pumpy není třeba nic řešit - ani spotřebu, která je někde kolem deseti litrů.

„Přestože mám moderní auto, stejně jezdím často do práce Monsignorem, jak jsem mercedes pojmenoval. Pokaždé se těším, kolikrát se jedu projet i v noci, jen tak pro radost, bez cíle. Tím je zkrátka samotná jízda,“ usmívá se Josef.

A mercedes netěší jen jeho. „Fascinuje mě, jak přitahuje pohledy lidí a vzbuzuje zájem. Když někde zaparkujete nejnovější mercedes, nikdo se nad ním nepozastaví. Na Monsignora ale všichni koukají, usmívají se, občas se i přijdou zeptat a popovídat si. A když jedu, často mi zamávají.“