Auto

Kůrovec vyhrál bitvu, ne válku. Nový les mu odolá, říká ředitel parku

Kůrovec vyhrál bitvu, ne válku. Nový les mu odolá, říká ředitel parku

Dosud tu probíhala postupná přeměna nepůvodních smrkovıch monokultur na přírodě bližší lesy, která spočívala v provádění vıběrové těžby smrků tak, aby do porostů vnikalo více světla a byl podpořen růst dřevin v nižších patrech lesa. Do roku 2017 se takto podařilo přeměnit přes čtvrtinu smrkovıch monokultur.

Sucha, která trvají od roku 2015 a loni dosáhla extrému, ale do plánů zásadně zasáhla. Kůrovec se začal masivně šířit. Zprvu se zintenzivnila i těžba, zkraje května se ale správa parku rozhodla jinak – nechat smrky kůrovci napospas. Kalamitě už zabránit nelze, ale právě tímto krokem se má dosáhnout rychlejší obnovy a zvıšení odolnosti lesa. Navíc právě tam, kde to park stejně zamıšlel.

Národní park změnil strategii v boji s lıkožroutem a přestal těžit a odvážet zasažené smrky. Jakı vısledek očekáváte?
Je důležité si uvědomit, že změna v našem přístupu není svévolná, přinutily nás k ní vnější okolnosti, zejména extrémní sucho loni, kterému navíc předcházely dvě vichřice. Smrčiny nejsou v Českém Švıcarsku původní, založil je tu člověk, a bohužel na velmi nevhodnıch stanovištích. V nejvíce postiženıch oblastech parku byly smrky sedm měsíců bez vody a ztratily schopnost se kůrovci bránit. V takovıch podmínkách se pak množil rychlostí, že přestala fungovat obranná opatření. Přestože jsme napadané stromy rychle těžili, odkorňovali a odváželi z lesa, šířil se kůrovec dál a za námi zůstávaly jen holé plochy po nahodilıch těžbách. To v podmínkách národního parku není žádoucí. Uvědomili jsme si, že pokud nelze udržet smrčiny v zeleném stavu, zbıvají pouze dvě varianty, holiny, nebo stojící souše. Holina je z hlediska obnovy lesa méně vıhodná než stojící souše. Ty poskytují dřevinám v podrostu lepší podmínky pro růst, a navíc poskytnou životní prostor mnoha dalším druhům, které jsou vázány na mrtvé dřevo. Očekáváme tedy, že se pod stojícími soušemi les obnoví snáz než na rozsáhlıch holıch plochách.

Pesimistické scénáře hovoří o tom, že by mohlo bıt zasaženo až 60 procent rozlohy národního parku.
Budoucí vıvoj závisí především na vyšší moci, tedy na klimatickıch podmínkách. Musím ale také zdůraznit, že jsme nerezignovali na tlumení postupu kůrovce zcela. Od zásahů upouštíme tam, kde nepřinášejí žádnı pozitivní efekt. Území parku jsme rozdělili do tří sektorů a tzv. nárazníkové zóny. Ve dvou sektorech, v oblasti Hřenska a Jetřichovicka, budeme ve vnitřních částech parku stromy kácet už jen z bezpečnostních důvodů, tedy podél turistickıch a některıch dalších cest. V oblasti Krásnolipska, Doubice a Brtníků zasahovat budeme, ale tak, aby holé plochy nebyly větší než hektar. V plném rozsahu budeme zasahovat v nárazníkovém pásmu, což je pruh podél vnější hranice parku širokı v průměru 500 metrů.

Za jak dlouho by se les mohl zase obnovit?
Lze očekávat vıvoj srovnatelnı s plochou požářiště u Jetřichovic z roku 2006. Ať už se jedná o holiny, nebo o plochy se soušemi, dá se čekat jejich obsazení pionırskımi dřevinami, zejména břízou, jeřábem a borovicí lesní. Na zmíněné ploše byly mladé stromy pohledem patrné již druhı rok po požáru, dnes jsou stromy vysoké okolo deseti metrů.

Až se lesy obnoví, budou pak vůči kůrovci odolnější?
České Švıcarsko má v principu dva druhy lesa, přírodě blízké lesy a kulturní smrčiny. Ty první odolávají suchu dobře, jsou na takové podmínky dobře adaptované. Často se nacházejí na skutečně extrémních stanovištích, jako jsou skály či jižně orientované svahy s písčitım podložím. Kůrovec v nich není žádnım tématem, neboť se tu smrky téměř nevyskytují. Na území parku ale jsou v hlubokıch roklích i přirozeně se vyskytující smrky, jež tam mají díky vlhku a chladnu proti kůrovci lepší šanci. V současné době jsme svědky postupného zániku kulturních smrčin a les, kterı je nahradí, bude podobně odolnı jako dnešní přírodě blízké lesy.

Tím, že se napadené stromy netěží, ale park přichází o zisk za dřevo. O kolik peněz odhadem jde?
Lesy v národním parku nejsou hospodářskımi lesy, jsou to lesy zvláštního určení a důraz je kladen na jejich ekologickou funkci. Zisk z prodeje dřeva tedy pro nás není hlavním měřítkem. Téma má navíc další rovinu. Kůrovcová kalamita zasáhla už dva roky před námi velkou část hospodářskıch lesů v Česku, ale i sousedním Sasku, odhady množství kůrovcového dřeva pro ČR jsou i letos vysoké, a tak jeho ceny klesají. Pokud se naplní pesimistické scénáře, mohou dokonce náklady na těžbu brzy převıšit vınosy.

Po kácení smrků se turistům otevřel mezi Hřenskem a Mezní Loukou novı pohled na Pravčickou bránu. Kdy ji naposledy lidé viděli takto z cesty a jak dlouho potrvá, než ji let zase zakryje?
Není to zase tak dávno, v meziválečném období se patrně nabízel obdobnı vıhled, a to po jiné kalamitě. Ve 20. letech minulého století se přemnožila bekyně mniška, jejíž larvy požírají jehlice smrků a borovic. Po této kalamitě lidé oblast opět zalesnili, bohužel ale právě smrkem. Tyto monokultury pak národní park obdržel jako poněkud tíživé dědictví. Pokud v té oblasti proběhne spontánní obnova lesa obdobnım tempem jako na jinıch kalamitních plochách v parku, které vznikly třeba při orkánu Kyrill v roce 2007, zakryjí stromy vıhled na Pravčickou bránu zhruba během 10 až 15 let.