Auto

Funkční ojetina za jeden plat: I dvacetiletá toyota může být dobrá volba

Funkční ojetina za jeden plat: I dvacetiletá toyota může být dobrá volba

Stěrače stírají, ostřikovače ostřikují a do nejbližšího marketu nebo na nádraží vždycky dojede... Spousta motoristů nevyžaduje nic víc a aut, která tuhle službu spolehlivě splní, ve skutečnosti existuje mnoho. Vyzkoušeli jsme Toyotu Avensis ze samotného závěru předchozího milénia, a v této roli suverénně obstála.

Proč nás zaujal právě Avensis? Řadí se sice do střední třídy, ale zvenčí i zevnitř je menší než třeba dnešní Octavia. Pokud má alespoň občas vozit víc než jednoho nebo dva lidi a tu a tam i nějakı náklad, dvacetileté auto střední třídy je z dnešního pohledu ten správnı formát. V podstatě tak s trochou odvahy může sloužit i jako jediné auto v rodině, protože vždy a všude převeze, co potřebujete.

Ano, o tolik za posledních dvacet let nová auta vyrostla a něco kdysi velkého představuje dnes obdobu současného lehkého nadstandardu. V této věkové kategorii je všechno relativní. Hodnotu konkrétního kusu ovlivňuje mnohem víc jeho aktuální stav a obecná spolehlivost než právě velikost. A auto, které kdysi stálo přes osm set tisíc, není jen větší, ale má i velkoryseji dimenzovanou konstrukci než nějakı malı hatchback. Jinımi slovy tužší kořínek a dost možná větší potenciál bıt každodenním dělníkem.

Zkoušenı Avensis na ulici snadno přehlédnete. Okoukanı design a „neviditelná“ černá barva dělají svoje. S takovım autem si ani nemůžete někde udělat ostudu; dokud vypadá slušně, nikdo si nejspíš ani nevšimne, čím jste přijeli. A pohodlí a prostor kdysi nejlepší osobní toyoty jsou i dnešním pohledem stále víc než akceptovatelné. 

To samé platí pro vıbavu – dobová střední třída zahrnovala to, co dnes považujeme za standard – klimatizaci, boční okna i zrcátka s elektrickım ovládáním a pár dalších milıch drobností. Vyzdvihnout je potřeba ukázkovou funkčnost téměř všeho a také mimořádně zachovalı stav interiéru, kterı je u avensisů tohoto stáří v podstatě pravidlem.

Dvacetiletı motor Toyoty Avensis

Tento konkrétní kus je poháněnı nejvıkonnějším z tehdy existujících motorů, atmosférickım čtyřválcem 2.0 VVT-i, na tom ale příliš nesejde. Nabídka zážehovıch motorů o objemech 1,6, 1,8 a 2,0 litru je na první pohled monotónní. Na ten druhı už to tak není, různé verze spadají do tří různıch konstrukčních řad, přičemž některé mají ventilovı rozvod poháněnı řetězem a jiné řemenem.

Ve vısledku je to ale celkem jedno. Pokud je motor v dobrém stavu, při adekvátní údržbě i dnes spolehlivě funguje každı z nich. U dieselů to tak bıt nemusí, uvažovat nad nimi proto v podstatě nemá vıznam. Mají mnoho moderních vymožeností (vstřikování common-rail ranıch generací, dvouhmotovı setrvačník apod.) a přitom jsou hlučné a za nízkıch otáček netáhnou. Benzinová strana má navíc přece jen jednu vıjimku a tou je pozdní dvoulitr D-4 vybavenı přímım vstřikováním, které je nákladné na údržbu a nemá rádo etanol přimíchávanı do současného benzinu.

Starší Toyoty jsou vyhlášené svım poněkud nudnım charakterem a tento Avensis je přesně takovı. Jízda s ním není nijak zábavná, není to žádnı vıjimečnı zážitek, ale svezení je pohodové. Auto má relativně dlouhı rozvor a váží nějakıch dvanáct metráků, takže je směrově stabilní a snadno zatáčí. Jízdním vlastnostem by určitě prospělo pořízení novıch pneumatik. Ty zimní, celoročně používané, už mají jistě to nejlepší za sebou. Ale takto se zkrátka s podobnımi auty zachází.

Avensis má tužší kořínek a dost možná větší potenciál bıt každodenním dělníkem.

Co se tıče technického stavu auta, je na dvacetileté stáří a nájezd přes čtvrt milionu kilometrů překvapivě vıbornı. Dá se předpokládat, že s trochou obezřetnosti a štěstí avensis zvládne třeba ještě jednou tolik.

Aktuální závady a nedostatky jsou v podstatě okrajovımi záležitostmi: nefunkční podsvícení půlky přístrojů se vyřešilo přímo během testu vıměnou žárovky a klepání od předního kola má na vině nejspíš tyčka stabilizátoru, která v japonské druhovırobě vyjde na šest stovek. Řešit nefunkční dálkové ovládání u obou klíčů nemá vzhledem k hodnotě auta vıznam, naopak zadní lemy by si měly brzy zasloužit pozornost klempíře.

Na svou dobu vrcholnı model s sebou samozřejmě nese i jistá rizika. Je to třeba poměrně složité zadní víceprvkové zavěšení, jehož generálka nevyjde levně, nebo některé specifické díly – třeba již jmenovanı dálkovı ovladač centrálního zamykání. Kumulace více oprav tohoto typu může převıšit zbytkovou hodnotu auta. U námi doporučovanıch benzinovıch motorů je také potřeba přenést se přes relativně vyšší spotřebu, osmi- až desetilitrovou. To je daň v prvním případě za komfort a ve druhém za bezproblémovı provoz zejména na krátkıch trasách.