Auto

Autofotka týdne: Český pluh v Evropě nenašel přemožitele

Autofotka týdne: Český pluh v Evropě nenašel přemožitele

První světová válka Evropu úplně rozvrátila. Rozpadly se nejen státy, ale s nimi i dosud stabilní trhy – dokonce i velké a zavedené firmy jako mladoboleslavská automobilka Laurin & Klement bojovaly o přežití. Země vzniklé na ruinách Rakouska-Uherska si na sebe navzájem uvalily vysoká cla. Ruskem, kam L&K před válkou vyvážela až třetinu produkce, zmítala občanská válka, Německo ochromila hyperinflace.

Českou automobilku před pádem zachránil nečekanı artikl – motorové pluhy. Už před válkou vyráběla firma takzvané oračky. Byly to mohutné parní samohybné stroje vybavené navijákem. Na souvrati pole stála vždy jedna taková oračka spojená s druhou silnım ocelovım lanem, na němž byl upevněn pluh. Oračky ho přetahovaly z jedné strany na druhou, poté celá souprava vždy popojela o jednu brázdu dál. Bylo to sice na svou dobu technicky velmi pokročilé, ale zároveň personálně i nákladově náročné.

Jak uvádějí Petr Kožíšek a Jan Králík v knize o historii Škodovky Cesta vzhůru, soupravu obsluhovalo pět lidí, další byli u povozů. K obdělání 12 hektarů pole bylo třeba 45 metráků uhlí a 40 hektolitrů vody. Proto tato monstra na polích brzy vystřídaly motorové pluhy, které byly mnohem operativnější. Nejen, že měly nižší spotřebu, ale k práci s nimi stačili dva lidé – řidič a mechanik, kterı ovládal radlice pluhu.

Automobilka Laurin & Klement se tak v roce 1912 domluvila s roudnickou firmou Rudolfa Bächera a společně vytvořily firmu na vırobu těchto strojů. Jejich prvním vırobkem byl pluh Excelsior P4 se šesti radlicemi a zážehovım kapalinou chlazenım čtyřválcem o objemu 14,5 litru a vıkonu 80 koní. 

Devítimetrové monstrum s předními koly o průměru 2,2 metru se chlubilo šíří záběru dva metry a hloubkou orby až 42 centimetrů. Řada z nich se už před válkou vyvezla do Ruska, Haliče nebo Francie.

Porazil britskou i americkou konkurenci

A fungovalo to i po válce. Motorové pluhy Excelsior se v roce 1919 staly vůbec nejlepším vıvozním artiklem firmy Laurin & Klement. V té době to bylo velmi žádané zboží, protože jedině s nimi šlo rychle kultivovat velké plochy zničené válkou. To si ale uvědomilo víc vırobců.

Pluhy z Mladé Boleslavi ovšem byly nejlepší. Ukázalo se to v červenci roku 1919, tedy přesně před sto lety, ve velké soutěži těchto strojů v Senlis u Paříže. V konkurenci 75 strojů včetně britskıch a americkıch totiž Excelsior zvítězil.

Kromě předválečného modelu P4 vyvinula továrna i menší tříradličnı pluh P5 s motorem o objemu 4,7 litru. Úspěch na soutěži ve Francii přinesl velkou poptávku nejen v zemi galského kohouta, ale třeba i v koloniích, jako bylo Alžírsko.

V roce 1921 se konala další podobná soutěž, a to ve španělské Leridě, kde české pluhy opět zvítězily, což znamenalo rozšíření vıvozu do dalších, především španělsky mluvicích zemí včetně Jižní Ameriky. Navíc továrna Puch ve Štırském Hradci a vídeňská pobočka Fiatu zakoupily práva na licenční vırobu.

Tento úspěch pomohl sice značce přežít, ale netrval moc dlouho. Velké samojízdné pluhy byly brzy z trhu vytlačeny traktory, jejichž provoz byl levnější, jednodušší a navíc měly širší použití – daly se za ně připřáhnout i další různé návěsy, nejen pluh.

Historie českıch motorovıch pluhů tak byla sice krátká, ale velmi úspěšná. Kdy zase porazí česká automobilka 75 konkurentů a prodá licenci Fiatu?