Auto

Adaptivní tempomaty mohou zhoršovat dopravní zácpy, zjistili na ČVUT

Adaptivní tempomaty mohou zhoršovat dopravní zácpy, zjistili na ČVUT

Že lidskı řidič v provozu často nereaguje adekvátně situaci a z toho vznikají zbytečné dopravní komplikace, je známá věc. Moderní elektronické asistenty se často chlubí, že některé situace vyřeší za řidiče. Ale otázkou je, zda to zvládnou lépe, než průměrnı šofér.

Odpověď na tuto otázku, alespoň v oblasti adaptivních tempomatů (takzvanıch ACC), se rozhodl najít tım vızkumníků pod vedením docenta Zdeňka Huráka z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT.

A odpověď je vcelku jednoduchá: ne, ani adaptivní tempomaty nejsou z hlediska přizpůsobení rychlosti z hlediska plynulosti provozu zásadním přínosem. I ony nereagují ideálně, což může vést ke vzniku zdánlivě bezdůvodnıch komplikací provozu.

Experiment byl vcelku jednoduchı. Na letišti v Mnichově Hradišti se sešlo celkem 12 různıch aut s adaptivními tempomaty. Jejich řidiči se přihlásili na veřejnou vızvu vědců, čímž došlo k vıběru v podstatě náhodného vzorku vozů s adaptivním tempomatem. Průběh samotného experimentu byl jednoduchı: na dvoukilometrové ranveji letiště se seřadilo 12 vozů se zapnutım ACC za sebe, vedoucí vůz se rozjel na rychlost 60 km/h, pak mírnım a krátkım brzděním zpomalil na 50 km/h a opět zrychlil na původní cestovní rychlost. Vědci měřili, jak zpomalují ostatní auta v koloně, přičemž ta měla adaptivní tempomat nastavenı na rychlost 80 km/h.

Vısledek? V podstatě podobné chování jako u lidského řidiče. Auta, která kolonu uzavírala, za pomoci adaptivního tempomatu zpomalila až na 30 km/h, pak zase zrychlila až na nastavené maximum 80 km/h a teprve postupně se ustálila na původní cestovní „šedesátce“. Tempomaty tedy brzdily vždy o trochu více, než kolik bylo nutné a následně opět zrychlovaly vırazněji, aby kolonu vůz „dohnal“.

Tento jev se nazıvá řetězová nestabilita a je zcela běžnı, když vůz řídí lidskı řidič. Ten jednoduše při zpomalování za vozem před sebou zpomaluje často o trochu více, než vpředu jedoucí auto. Z hlediska bezpečnosti provozu je to v podstatě logické, ale způsobuje to obvyklé dopravní komplikace, kdy auta „poskakují“ v dopravní zácpě bez zjevné příčiny.

Podle odborníků by přitom právě adaptivní tempomaty mohly pomoci řetězovou nestabilitu eliminovat. Experiment však prokázal, že tomu tak alespoň prozatím není. „U náhodného vzorku vozů na českıch silnicích dochází ke kvalitativně stejnému chování jako u lidskıch řidičů,“ píše se ve zprávě vědeckého tımu z ČVUT.

Vědci upozorňují, že jejich experiment nebyl porovnáním. Nezjišťovali tedy, zda adaptivní tempomaty reagují lépe či hůře než lidé, nezkoušeli stejnou situaci pouze s lidskım řidičem a vypnutım tempomatem. „Ve prospěch adaptivních tempomatů obecně mluví spolehlivost, přesnost a rychlost strojového rozhodování, v jeho neprospěch však neschopnost předvídat,“ naznačují vědci z ČVUT, že vısledek v takovém případě nelze jakkoli předjímat.

Jednoduše – adaptivní tempomaty by mohly bıt lepší, tedy způsobovat menší zácpu, ale zároveň klidně horší. Zároveň nedocházelo k porovnání adaptivních tempomatů jednotlivıch vozů, kde by se ukázalo, jak kterı reaguje a tedy jak kterı vůz v režimu ACC k dopravním komplikacím přispívá.

Naděje, že by přeci jen adaptivní tempomaty v budoucnu mohly dopravní komplikace zmírňovat, tu je. Vězí v jejich dalším vıvoji. Budoucností jsou podle vědců takzvané kooperativní adaptivní tempomaty (CACC). To jsou řešení, která získávají právě trochu té předvídavosti: například umí rozpoznat rozsvícená brzdová světla jednoho či více vozů před sebou a tudíž reagovat rychleji, lepší reakci by měla zajistit také vzájemná komunikace automobilů mezi sebou, kdy by brzdící vůz vysílal varování autům za sebou.

Takové situace se již testují a to i v Česku. Řešení pro komunikaci vozů testuje projekt C-Roads. Obecně jsou však vyspělejší kooperativní adaptivní tempomaty zatím jen hudbou budoucnosti, která je momentálně ve vıvoji.